Polyester vs. udržitelnost: jak si stojí nejpoužívanější materiál současnosti?
Umělá vlákna jsou hnacím motorem Fast Fashion. Momentálně jsou využita ve dvou třetinách (69 %) všech vyprodukovaných textilií. Toto číslo by mělo do roku 2030 vzrůst na tři čtvrtiny (73 %). Z toho 85 % bude tvořit polyester. Na výrobu umělých vláken nyní firmy spotřebují víc ropy, než je roční spotřeba Španělska. Oděvní firmy jsou si vědomy svého dopadu na životní prostředí. Ve velkém se snaží využívat recyklovaný polyester, který si nechávají vyrábět hlavně ze starých PET lahví. Je to lepší řešení? Nebo se jedná jen o marketingový greenwashing?
text: Karo // editace a korektura: Lili Nguyen
Objem textilní produkce od počátku milénia narostl dvojnásobně a očekává se, že z obřích 62 milionů tun v roce 2015 vzroste na 102 milionů tun v roce 2030 o celkové hodnotě 89 bilionů korun. Kořeny hledejme v nekontrolovatelné spotřebě: nakupujeme více než kdy jindy, ale oblečení nosíme méně, čímž vzrůstá množství textilního odpadu, který tvoříme. Tento raketový růst se děje i kvůli snadné a levné dostupnosti umělých vláken, bez kterých by současný fast fashion průmysl nemohl existovat.
Co je polyester?
Termín polyester popisuje kategorii polymerů, které vznikají chemickým sloučením ethylenglycolu (derivátu ropy) a kyseliny tereftalové. Výroba polyesteru je velmi náročná na energetické zdroje, zvláště pak na vodu, která se využívá k ochlazování při výrobním procesu. Přesto je kilo tohoto umělého vlákna až o polovinu levnější než bavlna a jeho objem za posledních 50 let vzrostl devětkrát.
Většina známých polyesterů není v současné chvíli rozložitelná. Vaše tričko tak nezmizí za dvacet, ale možná ani za dvě stě let – záleží na prostředí rozkladu.
Navíc v roce 2015 byla produkce polyesteru zodpovědná za více než 700 milionů tun vypuštěného CO2, což je ekvivalent ročního množství vypuštěných skleníkových plynů Mexikem.
Uhlíková stopa jedné polyesterové košile se přitom odhaduje na 5,5 kg CO2 v porování s 2,1 kg CO2 v případě bavlny. Dle Ellen MacArthur Foundation jsou emise vyprodukové výrobou syntetického oblečení 6x větší než v případě bavlny. Tu v roce 2000 polyester nahradil jako nejvyužívanější vlákno textilního průmyslu. Nárůst jeho využívání se v roce 2020 oproti roku 2000 zdvojnásobil.
Barvení polyesteru jako chemický koktejl
Výhodou polyesterového oblečení je, že se na něm hůře usazují nečistoty a pot. Toho je dosahováno díky speciálním technikám barvení: barviva jsou nerozpustná ve vodě a podobně jako samotný polyester téměř nerozložitelná. Vodu využívanou při tomto procesu není snadné čistit, a tak se obohacená o stopové prvky vrací zpět do přírody. Barvení polyesterového oblečení je navíc nebezpečné i pro dělníky, kteří podle průzkumu trpí kvůli práci s chemikáliemi častěji rakovinou a onemocněním plic.
Polyester v módě: Je recyklovaný polyester lepší volbou?
Ačkoli se nám může zdát, že označení recyklovaného polyesteru nyní vidíme všude, tak se za uplynulou dekádu jeho využívání zvýšilo pouze z 9 % na 14 %. Vlákna, ze kterých se šije oblečení, se získávají z recyklovaných plastových lahví nebo z rybářských sítí. Můžeme se tak setkat s označením rPET. V praxi to vypadá tak, že se tyto materiály rozemelou na malé granule nebo vločky, z nichž se při vysoké teplotě vytahují vlákna.
Vlastnosti recyklovaného polyesteru jsou téměř shodné se surovým polyesterem, pro jeho výrobu se však spotřebuje o 59 % méně energie a do ovzduší se uvolní o 32 % méně skleníkových plynů. V porovnání s přírodními materiály je to však stále hodně a tato čísla také neberou v úvahu produkci původních PET lahví.
Problém nastává při recyklaci oblečení z již recyklovaného polyesteru. Samotné PET lahve mohou být recyklovány do dalších PET lahví několikrát za sebou (až 15x). Na druhou stranu při výrobě látky dochází při mechanické recyklaci ke ztrátě síly vlákna a ta se musí doplnit surovým polyesterem, aby se dosáhlo jeho požadovaných vlastností. Jinak řečeno – recyklování PET lahví do podoby textilie není cirkulární řešení a toto oblečení končí nejčastěji na skládce.
Ptáte se, proč oblečení není recyklováno do nového oblečení: systém textile-to-textile je stále v plenkách. Nyní dostupné technologie umí přetvořit pouze 20–30 % vláken, která jsou jednodruhová (např. 100% bavlna). Ve skutečnosti je však zrecyklováno pouze 1 % všech textilií. Recyklace směsových vláken je značně náročná, drahá nebo úplně nemožná.
Tip: Výrobci běžného i sportovního oblečení začali používat vlákno Econyl. To je vyrobeno z plastového odpadu a rybářských sítí. Jeho obnovením vzniká tkanina stejných vlastností jako surový nylon.
Polyester a mikroplasty
Dalším problémem jsou mikrovlákna uvolňující se při praní polyesterového oblečení. Ta tvoří více než jednu třetinu (1,5 milionu tun) mikroplastů, které ročně končí v odpadních vodách a která jsou ekvivalentech 50 miliard plastových lahví. Touto cestou se dostávají i do lidského těla – odhaduje se, že každý týden zkonzumujeme množství mikroplastů rovnající se velikosti kreditní karty.
Skvěle to vystihuje toto video:
Za pozornost stojí i fleecové materiály. Studie ukázaly, že se mikrovlákna této tkaniny uvolňují mnohonásobně víc. Při jednom praní to může být až 1,7 gramu mikrovláken, v případě starých bund se může jednat až o dvojnásobek.
Chcete-li se dozvědět o mikroplastech více, doporučuji prozkoumat web Plastic Soup Foundation, která zveřejnila i studii zabývající se mikrovlákny v oblečení od Zary, H&M, Nike a Adidas. Oblečení těchto značek se po vyprání vědcům rozpadalo přímo před očima.
Na co dát pozor při nákupu a péči o Oblečení z polyesteru?
Oblečení z polyesteru se nám za poslední půl století zabydlelo ve skříni a v některých případech tu má své právoplatné místo (outdoorové a sportovní vybavení). Na co si dát pozor při nákupu nových kousků?
Co s polyesterovým oblečením, které už vlastníme? Máme ho stále nosit? Zde platí, že co odborník, to jiný názor. Silným argumentem proti jsou právě mikrovlákna unikající při praní. Finální rozhodnutí je ale vždy na vás.
Preferujte oblečení z přírodních vláken, jako jsou bio bavlna, merino vlna aj. Alternativou polyesterového oblečení může být materiál Tencel, jehož vlákno dýchá a je rozložitelné.
Vybírejte uvážlivě, nakupujte méně. Jedním z problémů rychlé módy je nadvýroba, která má za následek znečištění životního prostředí.
Podívejte se po oblečení v secondhandech.
Perte méně, ale lépe. Polyesterové oblečení nechte po nošení dostatečně vyvětrat. Pro eliminaci zápachu ho můžete zkusit postříkat roztokem vody a vodky (v poměru 2:3) v rozprašovači. Počkejte do dalšího dne a pak proces případně zopakujte. Pokud to jde, perte polyesterové oblečení v ruce ve studené vodě za použití vhodných přípravků. Chcete-li použít pračku, doporučujeme využít prací pytlík. Ten zabrání úniku mikroplastů do odpadních vod.
Fakt, že většina oblečení na trhu obsahuje umělá vlákna dělá z textilního průmyslu třetího největšího spotřebitele umělé hmoty na světě, hned za obalovým a stavebním materiálem.
Z výzkumů provedených European Environment Agency navíc vyplývá, že textil je čtvrtým největším strůjcem environmentálních změn hned po jídlu, bydlení a dopravě.
Zatímco se vlády, organizace i jednotlivci snaží zabránit oteplení planety o více než 1,5 °C, textilní průmysl má jiný plán - masivní expanzi produkce umělých vláken potřebných pro výrobu nového a nového oblečení. Takové jednání je naprosto v rozpozu se závazky většiny módních značek o snížení jejich uhlíkové stopy.
Pro dosáhnutí globálních nulových emisí do roku 2050 je ktiricky nutné, aby textilní průmysl snížil svou závislost na umělých vláknech a nedělal pravý opak, jak se to v současnosti děje.
