čtení na 10 minut

V pátek 24. 4. 2020 tomu bude přesně sedm let ode dne, kdy se udála největší katastrofa v historii oděvního průmyslu – pád osmipodlažní továrny Rana Plaza v hlavním městě Bangladéše, Dháce. Tato nehoda si vyžádala 1 134 obětí a 2 500 zraněných. Jak tato událost ovlivnila další vývoj módního průmyslu?

text: Marie Polášková // korektura: Kristýna Zaňková

Rana Plaza: katastrofa, která změnila vnímání módního průmyslu

23. dubna 2013 si zaměstnanci továrny Rana Plaza všimli prasklin ve zdech budovy. V této továrně sídlilo pár obchodů, banka a ve třetím až pátém podlaží se šilo oblečení pro západní značky, mezi nimiž byly například Primark, Mango, Benetton a další. Budova byla prošetřena techniky a následně označena za nebezpečnou. Zatímco obchody a banka, které sídlily v prvních dvou poschodích, byly ihned uzavřeny, majitel oděvní továrny trval na tom, aby se ve výrobě pokračovalo. Švadleny se proto musely vrátit do práce, jinak by o ni přišly. Mnohé z nich za to bohužel zaplatily svým životem, neboť továrna se dalšího dne zřítila.

Nehoda odstartovala vlnu protestů proti západním značkám, které dovolily, aby švadleny v bangladéšských továrnách pracovaly v tak nebezpečných podmínkách. Západní značky zareagovaly na tragédii založením dvou iniciativ s cílem zajistit bezpečnost všem zaměstnancům továren. Evropské značky (například H&M, Primark, Inditex) uzavřely tzv. Dohodu o protipožární bezpečnosti a bezpečnosti budov (Accord on Fire and Building Safety) a severoamerické společnosti, jako je Gap, Walmart nebo Target, vytvořily tzv. Alianci pro bezpečnost bangladéšských pracovníků (Alliance for Bangladesh Worker Safety).

Špatné bezpečnostní podmínky v textilních továrnách

Obě iniciativy (přidalo se k nim téměř 250 mezinárodních firem) začaly na konci roku 2013 prošetřovat bezpečnostní podmínky ve více jak 2 800 továrnách. Zjistily, že

v 97 % zařízení chyběl v případě požáru únikový východ.
Devět z deseti továren nemělo žádné protipožární zabezpečení (detektor požáru ani alarmy).
Ve třech čtvrtinách továren trčely elektrické kabely ze zdí a ze stropů.

Iniciativy pak těmto továrnám doporučily konkrétní bezpečnostní opatření. Jestliže se těmito doporučeními nějaká továrna odmítla řídit, značky s ní ukončily pracovní dohody. Díky kontrolám došlo k ohromnému zlepšení: do mnoha továren byly nainstalovány protipožární dveře, hasicí přístroje i lepší elektrické vedení. Pracovníci začali procházet protipožárním výcvikem. Větší bezpečnost v továrnách iniciativy vyšla na cca 900 milionů dolarů, což výrazně napomohlo snížení počtu katastrof. Pro srovnání, v roce 2013 došlo k 17 nehodám včetně Rana Plaza, při kterých zemřelo minimálně pět lidí, mezi lety 2014 a 2017 se počet nehod snížil na dvě až pět za rok (jak je vidět na grafu).

Módní průmysl sedm let po katastrofě

Ačkoliv se jedná o velký pokrok, stále je co zlepšovat. Dnes iniciativy dohlíží přibližně na 2 300 továren; v Bangladéši je však okolo dalších 1 650 továren, které jsou spravovány vládou a ty doporučené bezpečnostní podmínky nedodržují. Často jde o továrny, které patří mezi subdodavatale (ti dodávají materiály větším továrnám, a tak nepřijdou s mezinárodními západními společnostmi do kontaktu), nebo šijí oblečení pro jiné než západní značky (například pro lokální firmy nebo pro maloobchodníky z Číny). V takových továrnách jsou velmi často porušována téměř všechna bezpečnostní opatření, navíc zde pracují i malé děti. Podle Petera McAllistera, ředitele Ethical Trading Initiative, nemají ti, co pracují mimo továrny kontrolované bezpečnostními iniciativami, žádná práva.

A to není vše. I sedm let po pádu Rana Plaza tovární zaměstnanci pracují 14 až 16 hodin, šest dní v týdnu. Mezi další velké problémy v textilních továrnách patří nízké mzdy pracovníků či zneužívání na pracovišti. Podle neziskové organizace Labour Behind the Label, bojující za práva pracovníků, tvrdí 80 % bangladéšských švadlen, že zažily, nebo byly svědky sexuálního či jiného obtěžování na pracovišti. Ke zvýšení platů pracovníků došlo až pět let po pádu Rana Plaza. Jenže se zvýšením minimální mzdy vzrostly také jejich životní náklady. Na začátku roku 2019 problémy se mzdou vyeskalovaly až do velkých protestů, které však byly násilně potlačeny (50 pracovníků bylo zraněno a jeden dokonce zabit). Mnohé z protestujících neminul trest - přišli o práci a jejich fotky byly spolu se jmény vyvěšeny na dveřích továren. Posloužily jako výstraha pro ostatní, kteří by se mohli v budoucnu k protestům přidat. Clean Clothes Campaign oslovila značky, které si v těchto továrnách nechávají šít oblečení, aby okamžitě vynaložily nátlak na ukončení těchto nelidských praktik. Nyní se iniciativa Clean Clothes Campaign snaží docílit toho, aby bangladéšští zaměstnanci mohli uspořádat protesty, aniž by riskovali, že za to budou stíháni.

Co konkrétně můžeme udělat my?

Můžeme se přidat k mezinárodnímu hnutí Fashion Revolution, které vzniklo v reakci na tragédii Rana Plaza. Jeho cílem je změnit fungování oděvního průmyslu tak, aby bylo naše oblečení vyráběno za férových podmínek a v bezpečí. Hnutí každoročně pořádá kampaň s názvem Fashion Revolution Week. Letos probíhá právě tento týden (tedy 20. - 26. dubna 2020). Hlavním mottem kampaně je otázka #whomademyclothes? Tímto hashtagem se můžeme na sociálních sítích oděvní firmy zeptat na to, kdo vyrobil daný kus oblečení a zda byla při jeho produkci dodržována lidská a pracovní práva. Cílem této kampaně je přimět fast fashion společnosti k co největší transparentnosti a nás vyzvat k tomu, abychom se ptali a zajímali se o to, kde, kým a za jakých podmínek bylo (naše) oblečení vytvořeno.

Jak se zapojit do fashion revolution week?

Vyfoťte se s oblečením naruby tak, aby byla vidět cedulka, a na sociálních sítích fotku označte účtem značky a hashtagem #whomademyclothes. Nezapomeňte vyzvat k akci i další!
Zúčastněte se jednoho z mnoha eventů, které v rámci Fashion Revolution Week probíhají. Kvůli letošní koronavirové krizi se všechny přesunuly do online prostředí. Česká větev iniciativy FR vzdává hold všem, kdo šijí roušky #ušiljsemsvouroušku #ušilajsemsvouroušku #ušiljsemtvouroušku #ušilajsemtvouroušku. Skrze Open Studio můžete nahlédnout do ateliérů módních návrhářů, kteří tvoří s myšlenkou udržitelnosti.
Koukněte na jeden z těchto filmů o vlivu Fast Fashion na společnost: The True Cost nebo Alex James Slowing Down Fast Fashion. Tipy na další filmy najdete v článku Knihy a filmy o Fast Fashion: Tipy na dlouhé večery
Zjistěte si, jak moc je vaše oblíbená značka transparentní. Proč je dostupnost informací klíčová pro zlepšení pracovních podmínek švadlen zjistíte v článku Transparentní módní průmysl a proč ho potřebujeme.
Fashion Revolution nabízí spoustu možností, jak se zapojit: můžete poslat dopis vámi vybrané značce s přímým dotazem, vyvěsit plakát nebo si stáhnout výukové materiály (ať už do školy, do skautu nebo jen tak).
Podepište manifesto Fashion Revolution zde, které zní: