Primark – gigant fast fashion přichází i k nám, jaký doopravdy je?
Za málo peněz hodně muziky, říká se. Irský oděvní řetězec Primark je na trhu od konce 70. let a dodnes je považován za jednu z nejúspěšnějších sítí prodávající módu. Dokáže globální úspěch, dechberoucí ceny a hory trendy produktů vyvážit stopu, kterou Primark zanechává na životním prostředí i životní úrovni a pracovních podmínkách jeho pracovníků?
text: Petra Boháčová // editace & korektura: Lili Nguyen
Lovebrand vs. symbol konzumu
Málokterý oděvní řetězec je tak kultovní, že si na nákupy v jeho prostorách můžete rezervovat zájezd. Pro mnoho lidí je Primark obrovský lovebrand i symbol výhodných nákupů. Zatímco v Irsku se lze potkat s Penneys, jinde na světě se kvůli expanzi v roce 1973 na britský trh a legálnímu svízelu setkáme s názvem Primark. Ten má dnes své butiky v jedenácti krajinách světa a největší z nich, nacházející se v Birminghamu, zabírá plochu téměř 15 000 metrů čtverečních. Je symbolem konzumu a bleskurychlé módy, a ceny jsou zde často až podezřele nízké. Údajným důvodem jsou malé investice společnosti do reklamy i balení produktů a samotný byznys model fashion řetězce. Oblečení proto i díky němu vždy splňuje poslední módní trendy. Nabídka v obchodech Primark je široká, jak z hlediska produktových kategorií, tak i stylů a velikostních tabulek. Na této adrese proto najdete oblečení, doplňky pro domácnost, ale i kosmetiku.
Byznys model fast fashion řetězce
Fast fashion jako taková je samotným podnikatelským modelem. Je to metoda designu, výroby a marketingu zaměřená na rychlou výrobu velkého množství oblečení za nízké ceny a s krátkou životností. Replikuje trendy a využívá nekvalitní materiály, aby uspokojila touhu veřejnosti po stylovém a levném oblečení. Výroba probíhá v továrnách v globálně chudých oblastech, kde jsou často nevyhovující pracovní podmínky. Zdroj
Každá sláva s sebou ale přináší i různá úskalí. V případě Primarku je to oprávněně převládající názor veřejnosti, že tak masivní řetězec nemůže uhlídat svou udržitelnost ve vztahu k planetě a zároveň zachovat i férové podmínky pracovníků. A proto společnost přistoupila k různým aktivitám se záměrem přesvědčit alespoň část společnosti o opaku.
Otázka materiálů
Primark v roce 2019 oznámil, že do tří let zaškolí v metodách ekologického zemědělství až 160 000 pěstitelů bavlny v Pákistánu, Indii a Číně. Tato iniciativa vychází z programu udržitelné bavlny zahájeného v roce 2013 s cílem využívat jenom 100% udržitelnou bavlnu napříč všemi kategoriemi produktů. Dnes ji najdete u dámských pyžam, džínů, ručníků a ložního prádla. Zcela ekologické zemědělství přitom pro společnost znamená značné zvýšení výnosů. Naopak farmáři zapojení do tohoto programu z něj profitují. Někteří pěstitelé v Indii si od začátku programu přilepšili a příjmy se jim zvýšili až o 200 %.
Společnost se také zavázala při výrobě oděvů k nižší spotřebě energií a vody. Díky zapojení do tzv. Detox Campaign od Greenpeace Primark slíbil, že do ledna roku 2020 nebude do přírody vypouštět žádné chemikálie z výroby. Ovšem to, jestli svůj slib dodrželi, se nám nepodařilo zjistit a jakékoliv aktuální zprávy hledáme na vyhledávacích platformách marně.
Etika a společenská odpovědnost
Společnost Primark poslední roky udělala několik pozitivních kroků ohledně etiky práce. Nejkrutější neštěstí oděvního průmyslu – pád budovy Rana Plaza i se zaměstnanci pěti továren na výrobu oděvů v roce 2013 – se stalo smutným zrcadlem stavu oděvního průmyslu, který místo člověka pracujícího v hrůzostrašných podmínkách za minimální mzdu doposud viděl jenom počet vyrobených triček nebo džínů za pár drobných.
Primark se proto více zaměřil na etickou stránku své činnosti a stal se členem Sustainable Apparel Coalition, iniciativy zaměřující se na etickou stránku výroby oděvů, která mezi své principy řadí například úplný zákaz dětské práce. Rodinám 1138 obětí bangladéšského neštěstí navíc Primark vyplatil 316 milionů korun a byl jedním z prvních firem, které podepsaly úmluvu mezi firmami a textilními továrnami Accord on Fire and Building Safety o dodržování vhodných pracovních podmínek.
V souvislosti s epidemií se ovšem v roce 2020 Primark rozhodl přestat platit zaměstnancům továren, aby společnost snížila své ztráty v souvislosti s aktuální krizí. I když společnost slíbila, že za tímto účelem založí fond na podporu lidí, kteří kvůli situaci přišli o práci, není vůbec jasné, jak k tomu dojde. Značka totiž oznámila, že plánuje mzdy pracovníků kompenzovat v souladu s vládními podpůrnými balíčky, tedy jakýmisi vládními půjčkami a vyvolala tím další nejistotu, jak se situace ohledně finančních kompenzací vyřeší.
V současnosti Primark čelí další vlně kritiky. Myanmarský dodavatel GY Sen údajně držel přibližně tisíc švadlen v továrně nedobrovolně za účelem zabránit jim účastnit se demonstrací proti státnímu převratu. Nadřízený pracovnice uzamkl uvnitř továrny. Dvacet žen následně o svou práci přišlo, protože se rozhodlo na protest přesto jít. Mluvčí dodavatele situaci popírá, společnost Primark hned zahájila šetření a je ochotna případnou situaci řešit.
V časech krize
I když se tržby společnosti Primark v období pandemie, stejně jako u jiných oděvních značek, propadly, dokonce o 45 miliard českých korun, řetězec očekává lepší časy. Zájem zákazníků byl údajně celkem uspokojivý i přes omezenou otevírací dobu poboček, a na začátku prosince se znovuotevřené britské pobočky těšily až nečekaně výraznému zájmu, který nikdo nepředvídal. Ke konci února společnost otevřela ve světě 77 poboček a do konce dubna letošního roku by mělo 83 % jejich obchodů opět fungovat.
Prodeje jenom offline
Řetězec i v časech pandemie nadále neplánuje zavedení nákupů online. Jedním z argumentů je, že klasické nakupování v ulicích je pro životní prostředí lepší. George Weston, šéf společnosti AB Foods, která Primark vlastní, uvedl, že jejich efektivní dodavatelská síť neznečišťuje ovzduší tolik, jako by tomu bylo u rozvozu online objednávek. V otázce vlivu online nakupování na životní prostředí se ovšem dodnes vedou diskuse. Do procesu vstupuje velké množství faktorů, mnohé průzkumy ovšem ukazují, že nákupy na internetu jsou pro naši planetu velkou zátěží.
Proč fast fashion není ta správná cesta?
Na jedné straně zde máme řetězec, který sice svou produkcí patří k symbolům konzumní společnosti, na druhou stranu postupně podniká kroky směrem k udržitelnosti a dodržování etických pravidel. Primark nezapomíná ani na produkci odpadu. Spolupracuje s charitou Delivering Good v USA, v Evropě pak s charitou Newlife, kde všechno neprodané zboží daruje. Kromě charity také Primark snižuje dopad na životní prostředí a svými dodávkami sbírá nekoupené recyklovatelné produkty z obchodů zpět do distribučních center, kde je recyklují. Ale stačí to?
Ne. V současnosti se světu nedaří s textilním odpadem zacházet dostatečně efektivně. A Primark je pořád oděvním řetězcem, který je založený na principech fast fashion: vyrábí ve velkém a rychle, nekvalitní a levné oblečení s krátkou životností. I když máme dnes nespočet možností, kam své vyřazené oblečení odnést, až 85 % oblečení z kontejnerů na textil putuje na skládku. Pořád je důležité oblečení recyklovat všemi dostupnými způsoby, bohužel systém recyklace a zpracování textilního odpadu nestíhá. Textilní odpad se tvoří příliš rychle. V některých zemích proto končí ročně na skládkách až 300 000 tun oblečení.
I když bezesporu můžeme sledovat jisté snahy společnosti zlepšit se ve vícero oblastech, Primark je nadále fast fashion řetězcem s velkou uhlíkovou stopou. Jeho byznys model je pořád založený na výrobě nekvalitního oblečení s krátkou životností, který je základem textilního odpadu po celém světe. Dokonce i darovaného oblečení je dnes všude tolik, že mnohé země ho už víc nechtějí přijímat.
Nejrychlejší řešení
Ideálním řešením by samozřejmě bylo omezení globálních módních řetězců, například zpřísněním pravidel pro jejich fungování, což je ovšem běh na opravdu dlouhou trať. I samotný model globální značky je totiž pro životní prostředí nesprávný právě kvůli krátké životnosti oblečení vedoucí k nadprodukci. Módní průmysl je druhým nejvíce znečišťujícím životní prostředí na světě. A s tím vědomím bychom měli k problému přistupovat.
Pouze postupnými změnami návyků velkých společností, ale i nás jednotlivců se můžeme pokusit o trvalou změnu našich životů i planety k lepšímu. Správnou cestou proto je eliminování nákupů oblečení na absolutní minimum, co následně vede ke snížení tvorby dalšího zbytečného textilního odpadu. Na každém z nás záleží. A v čem se od oděvních řetězců lišíme my – jednotlivci? Změnit své chování můžeme klidně i hned teď.
Vaše recenze na oblečení z Primarku
Na Instagramu jsme se vás zeptaly na vaše zkušenosti se zbožím, které Primark prodává. Všechny komentáře můžete najít zde.
„Jako náctiletá, moc nepřemýšlející o nákupech, udžitelnosti a ceně práce, jsem Primark docela mohla. Teď se na to dívám úplně jinak. Ještě když jsem žila v Londýně, tak jsem se rozhodla Primark navštívit – to byla chyba. Chaos, zmatek, stres, dlouhé fronty, kvalita oblečení nic moc. Vše doprovázené davovým šílenstvím. Lidé po oblečení, doplňcích a všem možném šli jako smyslů zbavení. Měla jsem z toho docela úzkost... když jsem viděla, jak si lidé přeplňují tašky kopci oblečení, jak u toho dokáží být nerudní, netrpěliví. Takže tak rychle, jak jsem tam nakráčela, tak rychle jsem odešla. Ano, chápu, je to levné, je to pro spoustu lidí lákavé...Ale opravdu nepotřebujeme další fast fashion prodejnu.“
Kristýna
„Já měla i ve fast fashion docela štěstí na kousky, co mi ve výsledku vydržely léta. V Primarku jsem si před sedmi lety koupila patery ponožky a furt drží (bez děr a bez šednutí!). A v sekáčích jsem věci hlavně z Atmosphere taky dost vídala. Ale samozřejmě to nestojí za všechny ty hrozné věci „za oponou".“
Hanka
„V Primarku jsem poprvé nakupovala před 14 lety v Anglii a poslední roky v Drážďanech. Jezdila jsem tam jednou do roka a musím říct, že s kvalitou jsem nikdy neměla problém. Sportovní oblečení koupené před lety je stále super, jednobarevná tílka a trička nejsou vytahaná ani sepraná, košile také ne, podzimní bundu mám tři roky a není to na ní vidět. Je pravda, že jsem nikdy nekupovala hromady oblečení, ale jen to, co jsem potřebovala, a o oblečení se starám, aby vydrželo co nejdéle.“
Jana
LÍBÍ SE TI PRÁCE SLOW FEMME? PODPOŘ NAŠE AUTORKY.
Slow Femme magazín vznikl jako nezávislá platforma, nestojí za námi žádný mediální dům ani investor. Náš magazín stojí na dobrovolné práci všech členek redakce.
