Bambus je malý zázrak. Roste doslova před očima, některé druhy až 4 centimetry za hodinu. Dokáže růst i tam, kde se stromům nedaří a nevyžaduje používání pesticidů. Jeho kořenový systém protkává půdu a zabraňuje její erozi. Produkuje o 35 % více kyslíku než stromy. Je bambus materiál budoucnosti? Není to tak jednoduché.

text: Hana Šiková // editace & korektura: Lili Nguyen

REDAKCE SLOW FEMME

S udržitelností **bambusu to totiž z velké části zůstává jen u příslibu.** Byť dovede růst i v nehostinných místech, kvůli velké poptávce jsou káceny lesní porosty a bambus je vysazován v monokulturách. To, že nevyžaduje pesticidy, neznamená, že je pěstitelé nepoužívají pro navýšení sklizně. **Vyrobit z tvrdého bambusu jemné tričko vyžaduje více, než jen sklidit pole.**

Oblečení z bambusu

Ve chvíli, kdy v ruce držíme hotový „bambusový” kus oblečení, už v něm moc z bambusu není. Jeho většina je dnes vyrobena z viskózy, modalu nebo rayonu, jejichž výrobní proces je v zásadě stejný. Bambus se nadrtí a poté se vaří v „polévce chemikálií”, mimo jiné hydroxid sodný a sulfid uhličitý. Tyto drsné chemikálie mají neblahý vliv jak na lidi s nimi pracujícími, tak na životní prostředí. Dlouhé vystavení vysokým dávkám sulfidu uhličitého poškozuje nervový systém. Podle organizace Dirty Fashion většina továren vypouští škodlivé látky do okolí.

Druhou možností, jak z bambusu vyrobit látku, je takzvaný bambusový len. Drcené výhonky prochází jemnějším procesem bez použití drsných chemikálií. Tento proces je však mnohem **náročnější na výrobu, tím pádem i dražší** a není tak typický hebký, jako jsme zvyklí u viskózy.

Neměly by nám v orientaci pomoci certifikáty? Bohužel příliš ne. Bambusový trh je v současné době poměrně málo regulovaný a i pokud má výrobek certifikát, většinou se vztahuje k tomu, jak byla rostlina vypěstována, ne jak byla zpracována. Například GOTS neuděluje plnou certifikaci pro bambusové oblečení a pro certifikát “Made with sustainable materials” stačí použít 10 procent bambusu vypěstovaného šetrně, tedy ne nutně zpracovaného.

Bambus – alternativa plastového nádobí

Ve střední Evropě se s bambusem mimo šatník asi nejčastěji setkáme v souvislosti s jídlem. Nejen v souvislosti s koncem jednorázových plastových výrobků nabývá na popularitě jednorázové nádobí z bambusu. Je ale udržitelnější než to z plastu?

Na příkladu porovnání ekologické stopy různých alternativ slámek vidíme, že bambusové brčko je třeba použít alespoň 32krát, aby se vykompenzoval rozdíl ve spotřebě energie ve výrobě bambusových a plastových brček, a 27krát aby se kompenzovaly emise CO2. Zatímco výroba plastového brčka vyprodukuje 1,46 gramů CO2, v případě bambusového brčka je to 38,8 gramů. Zajímavý je však rozdíl ve složení původu těchto emisí – u plastu pochází většina této stopy ze samotného materiálu, u bambusu z přepravy. Kdyby se nemusely bambusové produkty převážet přes celý svět, jejich stopa by se radikálně snížila. Vzhledem k tomu, že ale většina produkce pochází z Číny, je to momentálně spíše nerealistické.

Druhou kapitolou posouzení udržitelnosti je to, co se stane s nádobím po jeho použití. Plastový odpad je velký problém a materiál přírodního původu má potenciál biologicky se rozložit. Nicméně **by se musel řádně kompostovat, což se také neděje v masovém měřítku.** Ve směsném odpadu naopak organický materiál produkuje škodlivé plyny, jako například metan.

Pozor na bambusové kelímky

Specifickou kapitolou jsou bambusové kelímky na kávu. Ty se vyrábějí za pomoci melaminové pryskyřice, tedy derivátu plastu. Jak zjistily německé spotřebitelské testy, u řady značek dochází k vylučování melaminu a formaldehydu do zahřátého obsahu (tedy například i kávy nebo čaje) – obě látky jsou lidskému zdraví škodlivé.

Nesuďme podle potenciálu, ale podle reality

Bambus má určitě potenciál – jenže v současnosti má právě jen potenciál. Produkci bambusu bychom neměli posuzovat podle toho, jak udržitelná by mohla být, ale jak udržitelná momentálně je. A v současné době má bambus bohužel k udržitelnosti poměrně daleko.