Jitka Nováčková: I nedokonalá udržitelnost je lepší než žádná. Doporučuji na sebe nemít vysoké nároky.
text: Petra Boháčová // korektura: Lili Nguyen // foto: Alexandra Hrašková
Jaký je váš vztah k udržitelnosti? Kdy jste nad ní začala přemýšlet?
Nemám jeden milník, který by se mi udál. U mě to je pomalý proces po drobných krůčcích. Pokud bych si řekla, že budu 100% udržitelná, byl by to ohromný krok a tlak. Takhle pořád zkouším malé věci. Hlavně to, co mi přijde přirozené. Nejsem ale zdaleka vzorem, spíše mainstreamem, který se snaží dělat kroky k lepšímu. Lepší je dělat něco než vůbec nic. Čím víc bude nás nedokonalých, o to dřív se někam posuneme. Snažím se být inspirací i pro lidi, kteří mají rádi módu, běžné věci, ať vidí, že můžou i oni něco změnit.
Jaký aspekt udržitelnějšího života je pro vás naopak náročnější?
Hodně těžké pro mě je, že se často stěhujeme. A když vybavujete byt každé dva roky a snažíte se o udržitelnost, je to hodně práce. Baví mě to, sleduji bazary. Snažím se pořízené věci šetrně udat. Ideálně na místo, kde se využijí. Nábytek, kosmetika, věci pro děti, vše možné. To je celkem náročné. Všechno objednávám, vyzvedávám i udávám několikrát. A nad vším přemýšlím. Nerada kupuji úplně nové věci, když vím, že už někde existují.
V současnosti je s tématem klimatu taky často spojovaná úzkost, environmentální žal. S tím souvisí i psychika člověka. Vnímáte to taky tak, prožíváte něco náročněji? Nebo se vám daří být pozitivní?
Jsem myslím hodně pozitivní na denní bázi. To, jak funguji já, si hlídám sama a jsem s tím OK. Když vystoupím ze své bubliny a uvědomím si realitu uhelných elektráren, není mi nejlépe. Ale snažím se pořád dělat vše co jde a pokud můj postoj ovlivní něčí názor, budu ráda. S firmami, které mají zájem navázat spolupráci, se udržitelnost snažím komunikovat a prosím je o informace o jejich udržitelných snahách. Už jenom to, že se ptám a oni se nad tím zamýšlí, je další impulz. I tyto zpětné vazby pro firmy jsou důležité.
„Firmy potřebují nás jako zákazníky. A i když má spousta lidi pocit, že postupy firem neovlivní, není to tak. Firma nemůže věci měnit, dokud se nedozví, že my to po nich chceme, že si tu změnu žádáme. zákazníci jsou pro firmu nejdůležitější. Zpětná vazba nás všechny posouvá dál.“
Jitka Nováčková
Z hlediska udržitelnosti v domácnosti a péče o miminko, máte nějaký systém, jak se vám to daří dodržovat? Je podle vás potřebné mít systém?
Spíše mám základní body, které se snažím dodržovat. Ale nejsem na sebe přísná. Používám například látkové plenky, ale když jsme na cestách, když jdeme za mými rodiči, nemáme s sebou velkou tašku látkových plen a použiji i jednorázové. Nebo když naší malé chtějí kupovat hračky, snažím se to eliminovat nebo omezit na použité, nové často jednoduše nejsou potřeba, pokud nejsou extra invenční.
Téměř vše máme z druhé ruky. A co se týče oblečení, něco mám po mamince, chodím do sekáčů, třeba online na SELLPY, a dětské oblečení si i půjčuji na ebuu.cz. Dají se tam věci i odkupovat. Pak má například naše dcera ráda ovocné kapsičky. Koupila jsem proto znovu naplnitelné a jednou za čas ovoce namixuji, zamrazím zbytek, a nevytvářím tak žádný odpad. Je to praktické.
Vnímala jste udržitelnost i u vašich rodičů nebo prarodičů?
Od mala se u nás třídil odpad. U mě byla udržitelnost motivována ekonomickými důvody. Už jako teenagerka jsem chodila do sekáčů, oblečení byla moje vášeň, ale jako studentka jsem si nemohla dovolit vše, co bych si přála, a secondhand to vše nabízel. Akorát to nebylo moderní a nechlubila jsem se tím. Motivace může být u každého jiná. A to, že se z toho dnes stal trend, je fajn pro všechny.
Jaký máte názor na greenfluencery?
Co to znamená?
Influenceři, kteří se zaměřují na udržitelnost. Například jako vy.
Já se za greenfluencera nepovažuji. Jenom přemýšlím udržitelným směrem. A to slovo mi navíc evokuje greenwashing. Nemyslím, že je potřeba na to dávat nálepku, aby to bylo cool. Úplně stačí jenom být prospěšný.
Současná mladá generace často řeší otázku, jestli zakládat rodinu. Jak byste poradila někomu, kdo rodinu chce mít, ale pochybuje, jestli je to dobrý nápad kvůli změnám klimatu a náročné budoucnosti, která nás nejspíš čeká?
Než jsme založili rodinu, přemýšlela jsem přesně nad tím. A dospěla jsem k názoru, že v některých věcech je dobré poslouchat hlavně sám sebe. V mém případě jsem si uvědomila, že pokud se rozhodnu „ve prospěch planety“, je dost velká pravděpodobnost, že toho jednou budu litovat, protože jsem si vlastní dítě přála. A věděla jsem, že tady chci být sobecká, udělat to pro sebe a snažit se to poté kompenzovat udržitelností, ukazovat dítěti udržitelnější varianty, učit ji těmto krokům. Když se to ale nedá, je osvojení nebo adopce skvělá cesta. Dětí, které jsou v ústavech, s těžkými osudy, je opravdu moc a pomoc potřebují.
Kdybyste mohla říct jeden fakt o udržitelnosti, o kterém by měli vědět úplně všichni, co by to bylo?
Než se na udržitelnost dají?
Například mě by napadlo říct, ať se toho tak nebojí.
Já bych to nebrala jako velký úkol. Stačí si zkusit občas nedát maso, postupovat pomalu, nemít na sebe nároky. A vše, co udělám, je pro mě jenom příjemný bonus. Odměna to udělat. Kupříkladu nejsem vegan, protože vím, že by se mi to nepovedlo úplně dodržovat, ale vždy, když si nedám maso nebo živočišný produkt, těší mě to. A proto živočišný produkty téměř nejím, je to každodenní potěšení. To je moje pozitivní motivace. Vím, že kdybych mela byt 100% vegan, dlouho by mi to nevydrželo a porušila bych to, trápila se tím a ztratila motivaci. Doporučila bych každému, ať na sebe nemá velké nároky a občas třeba něco zkusí udělat jinak. To úplně stačí.
