Anna Marešová: V životě potřebuji pořádek a systém
Představte si neotřelý nápad, přisypte špetku rebelie, odvahu a recept na designové produkty vymykající se z běžných kolejí je na světě! Byla to především kolekce erotických pomůcek v čistém a minimalistickém kabátku s laškovným názvem Whoop.de.doo, s níž se oblíbená česká produktová designérka Anna Marešová významně zapsala do veřejného povědomí. Nyní přichází s novým, opět velmi ženským produktem - menstruačním kalíškem.
text: Nel Foberová // foto: Lucie Schubertová // korektura: Zuzana Hrabánková // děkujeme Artisème za poskytnutí prostoru k focení
Ve své tvorbě Anna Marešová ráda posouvá hranice stereotypu a s nadsázkou sobě vlastní si hraje s detaily. Mimo produkty intimního a ryze ženského charakteru navrhla však také pražskou vyhlídkovou tramvaj T3 Coupé, za níž získala prestižní mezinárodní ocenění Red Dot award 2019 a cenu Designbloku za mimořádný počin. Prvky hravé jednoduchosti přetavila například i do podoby šperků inspirované jedinečnými momenty u skleničky šampaňského.
S Aničkou jsme nakously téma začátku či tabu. Bavily jsme se ale také o nově připravovaném, vymazleném produktu: menstruačním kalíšku, který bude koncem října dostupný i na oficiálním e-shopu.
Galerie a obchod českého designu Artisème
Milá slečno Marešová, všechno má svůj začátek. Jaký příběh odstartoval Vaši kariéru produktové designérky?
Zpočátku jsem se hlásila na fashion obory, na které mě ale vytrvale nepřijímali. Tehdy jsem pracovala jako produkční, kdy mě po třech letech snažení vzali na obor produktový design - tím má cesta začala. Jednoduše jsem se odvážila na obor, který se mi líbil nejvíce. Nic jsem o něm ale nevěděla, přišlo mi celkem troufalé se tam hlásit. Ale nakonec mě vzali. A já si tenkrát slíbila, že když už mě přijali, budu poctivě studovat. Přeci jen, když jdete z rozjeté kariéry produkční zpátky do školy, je to velká změna. Prodala jsem auto a začala zase jezdit vlakem, celkově jsem začala být úspornější. A dost jsem si vážila toho, že můžu být zase ve škole.
Čím jste si přála být jako malé dítě? Zrála ve Vás touha tvořit již od dětství?
Myslím, že už od mala jsem v sobě měla smysl pro vizuální harmonii. Již v dětství jsem potřebovala mít kolem sebe pořádek. Knížky jsem rovnala dle barev a velikostí - někdy až do úmoru. Když mi bylo asi dvanáct, vyčistila jsem babičce a dědovi celej dvůr tak, aby mezi betonovými dlaždicemi nebyl jediný kus mechu či travičky. Nejspíš jsem si všímala různých a pro někoho nepodstatných detailů. Třeba si pamatuji většinu socialistických lahví a obalů na potraviny - především těch, co máma nakupovala. Takže jsem se s takovým, pro někoho možná otravným, smyslem prostě narodila. A teď zpětně si uvědomuji, že to jsou právě tyto vlastnosti, které jsou pro design velmi prospěšné.
Vystudovala jste fakultu umění a designu v Ústí nad Labem a poté své studentské kroky namířila do Anglie. Jak na svá studentská léta vzpomínáte? Dokázala byste porovnat vzdělání tuzemské a to v zahraničí?
Líbila se mi kombinace demokratičtějšího přístupu s širším záběrem včetně teoretických přednášek na české škole spolu s pověstným britským drilem, který byl zaměřený pouze na produktový design. Neměla jsem za sebou žádnou uměleckou střední školu, takže mě všechny ty hodiny dějin umění, malby a kresby bavily. A jak na to vzpomínám? U nás v Čechách byla ve škole vždycky větší sranda. A teď si říkám, že jsem si to možná měla víc užívat a míň makat, ale asi bych bez tohohle přístupu nebyla tam, kde teď jsem.
Zřetelně jste se vepsala do veřejného prostoru v roce 2011, kdy jste prezentovala sadu erotických pomůcek v rámci své diplomové práce. Co Vás při samotném zpracování tohoto tématu nejvíce překvapilo, šokovalo nebo bylo nejtěžší překonat?
Myslím, že už jen to, že jsem se pro to rozhodla, a že mi to můj pan profesor Appl jako téma diplomky odsouhlasil. Co se týče tématu, tak mě překvapila historie erotických pomůcek. Vlastně jsem si na tom celkem ulítla, takže jsem měla opravdu obsáhlou rešerši. No a pak byly zajímavé reakce lidí z mého okolí. Třeba ti, u kterých bych to nečekala, se ze začátku pohoršovali a naopak někteří mile překvapili nadšeným a veselým přístupem.
Od roku 2012 tvoříte spolu s dalšími kolegy ve studiu Anna Marešová designers. Jak vypadá Váš pracovní den?
Je to různé. Nejradši mám ale dny, kdy mám klid na práci a nemusím tolik komunikovat s lidmi. Ale to se mi moc často nestává. Myslím si, že by se hodně lidí divilo, kolik času trávím exekutivou, která není až tak moc zábavná. Zrovna včera jsem přemýšlela, s kolika lidmi za den komunikuji. Za poslední hodinu to bylo asi patnáct lidí jen po telefonu, k tomu dost emailů a mnoho dalších dotazů. Den mám často protkaný schůzkami a poslední dobou i online cally. Proto si musím často svůj čas na „opravdovou“ práci doslova „vydupat.“ Takže když se potřebuji opravdu soustředit, do studia většinou nechodím a pracuji z domu.
Ve Vaší práci se snoubí čistota, jemná elegance, funkčnost i prvky nadčasovosti. Preferujete tyto atributy také v osobním životě?
Myslím si, že ano. Jak jsem už říkala, je pro mě důležitý pořádek. S tím souvisí i to, že potřebuji mít nejen fyzický pořádek, ale celkově k životu potřebuji řád a systém. Bez toho jsem zcela ztracená. Proto když je toho na mně moc, začnu nejdřív s úklidem a zpřehledněním situace. Tím získám pocit jistoty a klidu. Samozřejmě v osobním životě to může být někdy složitější, protože toho druhého nemůžete jen utřídit tak, jak se vám zachce. Tam je zapotřebí umění kompromisu, což je takový spíš celoživotní úkol. Přesto když se vrátím do toho fyzického světa, tak i proto, že jsem sběratel různých starých věciček (musí být ovšem funkční), ráda dávám pryč zbytečné věci a snažím se prázdná místa novými už nedoplňovat.
Inspirují Vás, ať už v tvorbě jako takové nebo v osobní sféře, současné zero-waste či slow tendence?
Já mám pocit, že ty tendence mám nějak v sobě odjakživa. Takže jsem spíš ráda, že takové tendence jsou, a že se jimi nechává ovlivnit i někdo, kdo by například před rokem vůbec takto nepřemýšlel a ani se tak nechoval.
U pomůcek ještě chvíli zůstanu. Zaznamenáváte nějaké změny ve společenském vnímání oblasti erotiky a rozkoše?
Myslím si, že ten posun je velmi znatelný. Já to tedy ze svého pohledu nejsem asi schopná zcela objektivně posoudit, neb se setkávám většinou s lidmi a reakcemi, které jsou nám nakloněny a především to je pozitivní přístup. Mám ale pocit, že společnost, minimálně ta naše česká, je určitě víc otevřenější a vstřícnější. Také se víc a víc hledí na kvalitu zboží, což je skvělé.
Venušiny kuličky, Foto: archiv Anny Marešové
Menstruační kalíšek, Foto: archiv Anny Marešové
Nový produkt, který vznikne pod značkou Whoop·de·doo, je menstruační kalíšek. Kdy u Vás nastal okamžik, ve kterém jste se rozhodla pro jeho výrobu?
Já už jej chtěla navrhnout dávno. Vlastně dřív než celé Whoop.de.doo. Pak ale přicházely další a další projekty. Teprve letos se mi tomu podařilo dát patřičný prostor. A jsem takto ráda. Mám pocit, že to je i ve správný čas (vzhledem k současné situaci).
TIP NA ČLÁNEK
Menstruační kalhotky Snuggs: co nás překvapilo?
Co všechno bylo potřeba vymyslet, aby kalíšek spatřil světlo světa?
Všechno! U produktu bylo hodně parametrů, které bylo třeba vyzkoušet a vyřešit. Od tvaru, zakončení, tuhost materiálu, přes tloušťku stěny, velikost dírek, až po určení správné velikosti. A to jen tak na papíře nevyřešíte. Proto jsme museli udělat prototypy a především se prvně musely otestovat. Dělaly se pak další a další úpravy. Dále se řeší finální forma a výroba. A to nemluvím o balení a dalších věcech, jako je třeba návod… a vlastně celý marketing.
Připadá mi vtipné, když se mě někdo zeptá: „Ty teď děláš jenom ten kalíšek?” Jsem ráda, že moje okolí a lidé z týmu už vidí pod pokličku, takže se tomu dotazu většinou společně zasmějeme a já pak řeknu: „Ano, dělám teď jenom na tom kalíšku.“
Galerie a obchod českého designu Artisème
Na Hithitové kampani se Vám podařilo v relativně krátkém čase vybrat více než dvojnásobek původní částky. Čím si takový úspěch vysvětlujete?
Mám z toho velkou radost. Moc jsem si to přála. Říkala jsem si, že to možná nevyjde a pak budu vědět, že to nemá cenu dělat. Ale takhle se mi potvrdilo to, že to smysl má. A věřím, že to je právě proto, že to děláme poctivě. Pak je to taky znát. Mě by to ani jinak nebavilo.
Na chvíli si zkuste představit, že lze cestovat časem. Kdyby byla možnost se s kýmkoliv setkat, kdo by to byl a proč?
Asi bych se chtěla na chvíli přenést do šedesátých let a jít na představení do Semaforu. Pak se jít projít po Praze. Fakt by mě zajímala ta atmosféra. Jestli by byla opravdu taková, jakou ji mám ve svých představách.
