Maimana: příběh vetkán do koberce
Pohled na koberce Maimana ve mně vzbuzuje hřejivý pocit domova. Jejich barvy, vzory, ruční zpracování, příběh a atmosféra, která vždy doladí interiér, mě doslova hladí na duši. Mám proto radost, že jsem měla příležitost vyzpovídat zakladatelku obchodu s afghánskými koberci Terezu Inkovou.
text a foto: Karo // korektura: Zuzana Hrabánková
Co znamená název Maimana?
Maimana je starobylé město na severu Afghánistánu, odkud pochází nejkrásnější ploché koberce v zemi. Právě do nich jsem se při svém pobytu v této zemi zamilovala.
Příběh Maimany se zrodil při vašich pracovních cestách do Afghánistánu. Co vás tam přivedlo? Proč zrovna tato země?
To jsou takové životní náhody. Vystudovala jsem Mezinárodní rozvojová studia v Olomouci a snila o zahraniční misi u Člověka v tísni. Při mé první práci na Srí Lance jsem se seznámila s kolegy, kteří v Afghánistánu strávili dva roky. Nadšeně mi o této zemi vyprávěli a ve mně postupně začala růst zvědavost.
Na misi do Afghánistánu jsem odjela v roce 2013, celkem jsem tam strávila třináct měsíců. Pracovala jsem na zemědělském projektu – společně s místními jsme začali obnovovat tamní krajinu. Zároveň jsme se u obyvatel Afghánistánu snažili vzbudit zájem o ochranu přírodních zdrojů. Z krajiny, ve které jsme pracovali, zmizela spousta zeleně a místy hrozila vážná eroze půdy. Během mého pobytu jsme se věnovali zakládání školek s dřevinami, výsadbě nových stromů, zatravňování zerodovaných svahů... Také jsme mimo jiné radili ženám, jak efektivně zavlažovat zeleninové zahrádky a zpestřit jejich druhovou rozmanitost. Měla jsem možnost cestovat i do velmi vzdálených komunit a pozorovat, jak ženy na domácích tkalcovských stavech obratně tkají vlnu do nádherných vzorů. Tím se začala rodit moje vášeň pro ručně tkané koberce.
Koberec v jihlavském bytě | Foto: Archiv Maimana
Panují mezi lidmi na Západě vůči Afghánistánu nějaké předsudky? Jak byste je vyvrátila nebo potvrdila?
Určitě, jsme přirozeně masírováni médii a informacemi, které se k nám dostávají. Nejčastějším předsudkem je hlavně to, že se jedná o nebezpečnou zemi, ve které je válka. Ano, je pravda, že tu jsou opravdu nebezpečné oblasti. Ale vedle lokálních konfliktů země čile rozvíjí ekonomické aktivity nejen s okolními zeměmi, rozvíjejí se také služby a instituce (i když ty jsou občas zatíženy korupčními aférami). Také jsem se setkala s takovými názory, že si za spoustu věcí mohou tamní lidé sami a že by se jim vůbec pomáhat nemělo. Byly to však především cizí mocnosti (Britové, Sovětský svaz, Američané), které historicky do chodu země zasahovaly.
Jsou Afghánci nějaké pomoci nakloněni?
To je komplikovaná otázka. Afghánistán zažil desítky let válek a jeho instituce jsou velmi mladé. Když v roce 2001 svrhly Spojené státy, Spojené království a další země vládu Talibánu, začaly do Afghánistánu proudit stovky milionů dolarů na obnovu jako prevenci před tím, aby Afghánistán znovu nespadl do války. Projektů, které tam zahraniční neziskové organizace vedly a vedou, je hodně, ale jejich kvalita se bohužel různí. Obecně jsou lidé pomoci nakloněni, musí být však domyšlená a v lokálním kontextu. Také se objevily případy zneužití této pomoci. Já můžu ale mluvit pouze za to, co jsem zažila.
Co jste se naučila během pobytu v Afghánistánu sama o sobě?
Asi to, že mám vysokou dávku empatie a dokážu s místními lidmi komunikovat otevřeně, naslouchat a porozumět jim. Na všem se snažím hledat to pozitivní.
Rozhodla jste se, že ručně tkané koberce vyráběné tamními ženami budete prodávat v Čechách. Jak často je jezdíte do Afghánistánu vybírat?
Objednávám zpravidla jednou až dvakrát ročně několik desítek kusů. Mám radši, když se produkty často střídají. Ne vždy pro zboží jezdím osobně. V Afghánistánu už mám síť kolegů a znalce Hajiho, který se celý život věnuje kobercům a má kontakty s rodinami tkadlen po celé zemi. Dokáže vytipovat kvalitní produkty a nabídnout mi vzory, které mě zajímají.
Když do země jedu já, ne všude se dostanu. Bezpečnost je v Afghánistánu stále dost vratká. Když mi kolega řekne, že bych do určité oblasti jet radši neměla, tak ho musím respektovat.
Jaký je rozdíl mezi kobercem a kilimem?
Kilim je plochý a tkaný koberec, to znamená, že má stejný rub a líc. Kdežto tradiční “perský” koberec je vázaný a má chlup. Technik a vzorů existuje opravdu mnoho. Baví mě ukazovat tuto rozmanitost.
Jaké jsou koberce a kilimy Maimana? Zkuste popsat jejich vlastnosti.
Myslím, že to nejkrásnější je jejich jedinečnost typická pro ruční tvorbu. Kilimy jsou nejčastěji tkány na základě fantazie a představivosti tkadleny. To znamená, že žena nikdy neutká dva stejné koberce.
Proto je mám radši než vázané koberce s vlasem. Tam už tkadleny pracují podle předlohy, takže si můžete zadat vlastní vzor. Ty se pak ale mohou opakovat, a proto nejsou jedinečné.
Tkadleny se při tvorbě často odkazují na prostředí, které znají a především na své sny. Ve vzorech koberců jsou tedy zakomponovány různé symboliky a obrazy. Nejlépe by vám však jejich význam vysvětlila přímo tkadlena, která koberec vytvořila.
Afghánské koberce jsou celé vyráběny lokálně. Většina vlny pochází z afghánských ovcí, rodiny si vlnu čistí a předou často přímo v domácnosti. Vše je 100 % ruční práce. Afghánistán je, co vím, jediná země, ve které nenajdete žádnou továrnu na výrobu koberců. Na to jsem velmi pyšná.
Podporuji tkadleny, aby udržovaly tradiční postupy i co se přírodního barvení týče. Sehnat přírodní barviva je složitější, než jít na trh a tam si koupit umělá. Musíte se vydat na svah sesbírat různé byliny nebo shromáždit slupky od granátových jablek či ořechů. Má to ale své velké výhody. Přijde mi, že není kombinace přírodních barviv, která by spolu neladila, nebyla v harmonii. Výsledkem je hřejivý produkt – i na pohled.
Na co bych měla myslet při výběru kusového koberce?
Je dobré rozmyslet si hlavní barevné tóny a přibližný rozměr. Pokud je to možné, ráda zákazníkům vyhovím a koberec jim zapůjčím (je možno i více kusů), aby si ho mohli vyzkoušet v interiéru. Takto se pak pozná, který kousek do domova nejlépe zapadne.
Vlna je velmi odolná a jedná se o kvalitní materiál. Díky ručnímu tkaní je koberec pevný a vydrží i větší zátěž. Nemusíte se bát po něm chodit, skákat, umístit na něj nábytek. Vlákna vlny mají tvarovou paměť. Koberec je také výborným tepelným i hlukovým izolantem.
Čím je Maimana jedinečná a čeho si na ní ceníš?
Maimana je pro mě úcta k ruční práci, která využívá staleté postupy a navazuje na bohatou tradici. Je to snaha ocenit přírodní materiály, lokální zpracování a vzory, ve kterých se odráží místní příroda a představivost jejich tvůrkyň.
Je to dovednost, která se dědí z generace na generaci. U každé rodiny se liší způsoby a techniky tkaní. Přála bych si, aby byl v Afghánistánu trvalý klid zbraní, který by mi umožnil cestovat po celé zemi. A to právě proto, abych mohla přesvědčit své zákazníky o tom, co je tu všechno možné z pohledu produktů ještě objevit.
