Petra Kesnerová: Nastal čas začít psát nové kapitoly
S posledním spadaným listím všichni intenzivně pociťujeme sychravé nevlídno. Nastal tedy ideální čas rozpustit chladné okamžiky v horkém šípkovém čaji nebo v kvalitní porci příběhů. Dobré příběhy totiž miluje snad každý! Mohou být krátké, s dramatickou zápletkou, či protkané kvalitním humorem – podzimní melancholie se s nimi vstřebává daleko lépe.
S příběhy se však pojí také tradice. Tento, který nám naservírovala Petra Kesnerová – majitelka dílny BOHEMIA GLOVES zabývající se výrobou rukaviček – v sobě ukrývá nejen tradici, ale také odvahu, eleganci a šmrnc!
Rukavičky většinou vytahujeme ze skříní ve chvíli, kdy mráz začne na oknech malovat první ledové obrázky. Ve skutečnosti můžete kvalitní rukavičky vzít na procházku parkem, na nákup i do divadla! S paní Kesnerovou jsme si povídaly nejen o zrodu rukavičkářského řemesla, ale také o samotné výrobě, materiálech i nastupujících změnách. Vstupte s námi proto do světa, ve kterém voní kůže a mísí se elegance. Obléknout své ruce do stylu můžete prostřednictvím oficiálních stránek.
text: Nel Foberová // foto: Lucie Schubertová // korektura: Zuzana Hrabánková // děkujeme Goethe-Institut v Praze za poskytnutí prostoru k focení
Stala jste se novou majitelkou dílny BOHEMIA GLOVES v Dobříši. S jakými pocity či vizemi jste podnik přebírala?
EUFORIE. Přebírání dílny bych přirovnala k jízdě na horské dráze. Prostředí jsem ale důvěrně znala a to mi velmi pomáhalo. Do léta byla dílna součástí rodinného podniku, pro který jsem deset let pracovala jako obchodní ředitelka. Vzhledem k rozsáhlým potížím dílny v letošním roce, se její chod stal neudržitelný a majitel rozhodl její činnost ukončit. Představa uzavření naší dílny pro mě byla bolestná… stála jsem u jejího zrodu a viděla její potenciál. Pak přišel nápad pokračovat dál sama. Musela jsem se rozhodnout v šibeničním čase, zda chci jít do rizika a převzít podnik „od nuly.“ Především bylo důležité promyslet toto rozhodnutí se skloubením péče o syna. Rozhodla jsem se nakonec dát prostor mému vidění rukavičkářského řemesla! Navštěvuji zahraniční oborové veletrhy a zkušenosti s obchodováním s usněmi a koženými výrobky mi velice pomáhají ve výběru těch nejlepších materiálů. Inspirace je bohatá a vize barevná.
Snažím se k práci přistupovat způsobem vhodným pro 21. století i přesto, že se jedná o tradiční výrobu a 150 let staré řemeslo. Můj cíl je vrátit české rukavice na výsluní, edukovat ženy i muže o tom, co je kvalitní výrobek a jaké jsou jeho přednosti. Ráda bych lidem představila rukodělnou výrobu tak, aby cítili hrdost z nákupu těchto produktů a předešli koupi nekvalitních umělých kousků.
Máte přehled o tom, kolik rukavičkářských dílen na našem území ještě zůstalo v aktivním provozu?
Ano, domnívám se, že přehled mám. Bohužel i o tom, jak postupně ukončují svůj provoz… Větší dílny jsou čtyři, pokud se nemýlím, a pak hrstka domácích výrobců.
Prozradíte nám, jaký konkrétní příběh vypráví rukavičkářská dílna BOHEMIA GLOVES?
Donedávna náš příběh nebyl nijak odlišný od těch ostatních a to bychom nyní rádi změnili. Obrátili jsme list a začínáme psát nové kapitoly. Přepracovali jsme výrobní plány, nakupujeme jen ty nejkvalitnější kůže z Itálie, fotíme kampaně a tvoříme mezinárodní e-shop. Chceme do příběhu zapojit co nejvíce mužů a žen, abychom za pár let mohli s potěšením říci, že naše úsilí mělo smysl.
Jak vypadá samotný zrod rukaviček a čím vším si musí projít, než si je zákazník může směle nasadit na ruce?
Výroba kožených rukavic je krásný proces, ale také složitý a dlouhý. Na youtube na to máme video návod. Vše začíná výběrem modelu a barevného provedení, zkontrolováním kůže a rozhodnutím, jaké množství bude střihač pro danou várku potřebovat ke zpracování. To připravuje vedoucí výroby. Pak přebírají kůži střihači. Ti musí kůže nejprve navlhnout, vyždímat a dále zpracovat, aby se mohla kůže natahovat a rozměřit na jednotlivé díly. Ty se podle šablony a dané velikosti stříhají a následně se pomocí hydraulického lisu vysekává polotovar. Pokud má mít rukavice výšivku nebo jinou ozdobu, na polotovar se vyznačí pomocí šablony. Takto je polotovar rukavice připraven k sešívání a přebírají si ho šičky. Často se kombinují na jednom páru dva různé styly šití. Pokud je na rukavici výšivka nebo ozdoba, kromě dvou šicích strojů jsou použity klidně další tři. Výšivky dělá specializovaná šička, která k nám dochází externě. Po ušití se musí rukavice na žehlicím stole vyžehlit pomocí navlékacího železa, aby se pomačkaná kůže krásně uhladila. Na to máme milou kolegyni v důchodu, která chodí do dílny dle potřeby. Následuje výstupní kontrola kvality, spojení rukavic k sobě do páru a zavěšení etikety. Rukavice pak míří na prodejnu nebo přímo k zákazníkovi. Jeden příběh z výrobny končí, ale druhý u nového majitele začíná.
Proměnily se rukavičky v průběhu měnících se módních rytmů? Na jaké případné trendy se můžou zákazníci těšit?
Momentálně probíráme archiv, kde jsou stovky modelů více či méně starých rukavic. Změnu rozhodně vnímáme především ve zjednodušování vzorů. Je to dechberoucí podívaná nad zručností, kterou dnes často už šičky bohužel nemají. U nás se můžete těšit na černobílé pepito, prodloužené rukavice i minimalismus v barvách letošního podzimu!
S jakými druhy kůže se ve Vaší dílně nejčastěji pracuje?
Drtivou většinu zpracované kůže tvoří rukavičkářská jehnětina. Zbytek dělíme mezi teletinu a amerického jelena. Speciální úprava jehnětiny je důležitá, aby se dalo s kůží dále pracovat. Musí se při ručním zátahu vypracovat tak, aby na ruce zase trošičku povolila. A to například u oděvní jehnětiny není možné (a ani žádoucí). Pro letošek máme ještě velkou novinku – kůže, která lze ovládat mobilní telefony. Nechte se překvapit. Na reakce se těším!
Otázka zaměřená na praktickou stránku věci. Co všechno je potřeba vědět, než se zákazník rozhodne pro definitivní pořízení rukaviček?
Měl by vzít v potaz, že si kupuje přírodní materiál s dlouhou životností, který mu bude dobře a dlouho sloužit, pokud o něj bude pečovat. Při samotném nákupu je nejdůležitější, aby rukavice seděla. Pokud není dostatečně těsná a pohodlná současně, nejedná se o ten správný model. Při nákupu online, což bude nejspíš téma letošního předvánočního období, je nejdůležitější měření podle tabulek velikostí. Instrukce najdete na našich stránkách.
Co by měl zákazník dodržovat, aby mu rukavičky vydržely dlouho a v perfektním stavu?
Při samotném používání bývá víc úskalí. Jednak nevhodný způsob navlékání a svlékání, samotná péče a hrubší zacházení. Špína a voda s kůží moc nekamarádí. Pokud rukavici při oblékání taháte pouze za okraj, časem se vám zdeformuje. Při svlékání je potřeba ji postupně stahovat a ruku uvolňovat, ne jen tahat za prsty. Na webu o těchto úskalích píšeme a upozorňujeme na ně – budou doplněna instruktážní videa.
Na současném trhu se objevuje nepřeberná plejáda (často) nekvalitních rukaviček ušitých takříkajíc horkou jehlou. Existuje pomůcka, díky které spolehlivě poznáme, že se jedná například o „fake“ kůži?
Tohle je velký problém. To, že je rukavice škaredá, křivě šitá, nebo tvarem odpovídá ruce drobné asiatky, snad zákazníci poznají. Obávám se však, že většina lidí ale pouhým pohledem rozdíl kvality kůže nepozná. Spoléhají především na označení výrobku. Nepomáhá tomu bohužel ani fakt, že značky, které jsou veřejností vnímány jako ty lepší, prodávají nekvalitní produkty. Kvalitních rukavic je v českém retailu jako šafránu! Dokonce existují značky, které zákazníkům tvrdí, že podporují českou kvalitu, ale v konečném výsledku to není pravda. Podíl českých rukavic tvoří totiž pouze zlomek celkového objemu.
Návod, jak poznat kvalitní kůži:
1. Vůně – kůže opravdu voní, nekvalitní kůže je cítit chemií
2. Není kluzká – pokud budete třít dlaně o sebe, kvalitní kůží to půjde velmi špatně, oproti tomu jsou ty nekvalitní jak namydlený blesk
3. Matnost – prémiová kůže je spíše matná, sametová s otevřenými póry a měkoučká (důvodem je vysoký obsah tuku a šetrné činění)
Pochopitelně doporučuji se vždy informovat, zjistit si něco o výrobci, pokud je transparentní apod.
V čem tví největší unikátnost dílny BOHEMIA GLOVES?
Domnívám se, že co do výroby se od práce našich kolegů neodlišujeme. Jinak však přistupujeme ke všemu ostatnímu – tvorba kolekcí, práce na designu se stylisty, marketing, výběr prodejních míst. Je to dáno tím, že ostatní jsou v rukavičkářství matadoři s obrovskými zkušenostmi, kterým ale utekl novodobý způsob prodeje a komunikace se zákazníkem ve fashion odvětví (při vší úctě, kterou k nim chovám).
Jaký typ rukaviček z dílny máte nejradši či nosíte Vy osobně?
Musím hrdě říct, že „kovářovic kobyla“ nejsem. Nejvíc miluji palčáky, které jsme vyvzorovali a jsou naprosto božské. Předtím to byly ručně šité rukavice ze semišového beránka, předcházely jim ultra krátké rukavičky bez podšívky a předloni jsem si k novému ponču pořídila rukavice nad loket s hedvábnou podšívkou. Přiznám se, že jejich celkový počet neznám, ale určitě minimálně patnáct párů vlastním. Miluji zemité barvy, takže převažují hnědé, rezavé, krémové. Ale mám i červené, šedé, modré a pochopitelně černé. Kromě těch, co jsou u mne zabydlené natrvalo, musím testovat novinky, které ještě nejsou uvedeny do prodeje. Proto si občas vyrazím ve žlutých nebo fialových rukavičkách. Musím říct, že tyto rukavice poutají hodně pozornosti. To je pro mě největší motivace – aby zmizela konvenčnost a lidi se nebály nosit i extravagantnější kousky. Věřím, že se brzy dočkáme.
