čtení na 10 minut

Na Instagramu jsem ji objevila teprve nedávno a okamžitě mě zaujala. Blanka, studentka ekologie a toxikologie na VŠCHT, se v rámci svých postů věnuje popularizaci chemie a ekologie. To vše však velmi zábavnou formou, která baví i lidi, jež mají ze slova chemie osypky. My jsme však při společném rozhovoru zabrousily trochu jiným směrem. Bavily jsme se mimo jiné o anorexii, kterou si Blanka prošla a tvrdohlavosti, díky které ji překonala. Ale také například o tom, jakou největší hloupost si lidé myslí o klimatické krizi, potažmo o deseti bezbolestných krocích pro minimalizaci odpadu.

text: Karo // foto: Lucie Bašniarová // korektura: Zuzana Hrabánková

Jak se dneska máš a co ti v těchto dnech dělá radost?

Mám se dobře, v rámci možností. Odjela jsem z Prahy a tak můžu trávit víc času v přírodě a na čerstvém vzduchu.

Daří se ti se učit do školy? Nacházíš v sobě disciplínu dodržovat nějaký pevný režim?

Pracuji převážně na počítači, takže se pro mě toho moc nezměnilo. K samostudiu se mi daří dokopávat někdy líp a někdy hůř. Baví mě poslouchat přednášející skrz nahrávané přednášky, než jen tak číst sto dvacet slidů z prezentace. Tím, že máme do školy průběžné úkoly, musím dodržovat spoustu deadlinů. Nechci, aby se mi vše nahrnulo najednou. A jelikož to jsou věci, které mě zajímají, tak je mnohem jednodušší začít něco dělat.

Jsi perfekcionalistka?

Hodně (smích). Může se to zdát jako výhoda, na druhou stranu to občas docela komplikuje život. Nad věcmi strávíš někdy zbytečně moc času nebo třeba za pár týdnů zjistíš, že šly udělat líp. Pak tě to hrozně sžírá. Jiní by nad tím mávli rukou a tobě se to pořád promítá v hlavě.

Jak prožíváš neúspěch? Dovolíš si sama sobě dělat chyby a poučit se z nich? Vracíš se k těmto věcem a snažíš se je posunout na level, na který bys chtěla?

S neúspěchem se vyrovnávám těžko, což vlastně s perfekcionismem souvisí. Na druhou stranu, poslední rok se snažím učit, že nic není tak horký, jak vypadá. A hlavně – nikdo není neomylný. Chyby dělá každý a přesně jak říkáš, alespoň tě posunou někam dál.

Kdy jsi zjistila, že #chemiejelaska? Dělali s vámi rodiče nějaké pokusy doma?

Mohlo to být v osmé nebo deváté třídě. Naši s námi žádné pokusy doma nedělali, ale můj děda je chemik a brácha taky vystudoval “chemárnu.” Oba jsou pro mě velkým vzorem. U nás doma se jede hodně na výkon, proto když jsem viděla, že si brácha musí vážně máknout, aby VŠCHT zvládnul, brala jsem to jako takovou výzvu, kterou chci absolvovat taky.

Jaká z věcí, kterou ses naučila v dětství a dospívání, ti nejvíce zlepšila život?

Možná tvrdohlavost, která je často vnímána negativně. Ale mně pomohla – díky ní se kousnu a věci dokončím.

Byla ti tvrdohlavost k užitku i ve chvíli, kdy sis sama sobě přiznala, že máš anorexii?

Určitě! Respektive... Je pravda, že kdybych si nechala od někoho pomoc, uzdravování by možná trvalo kratší dobu. Ale tím, že jsem se rozhodla jít vlastní cestou, mě to ohromně posunulo. Hodně věcí jsem se musela naučit sama, vzdělávat se, neusnout na vavřínech a taky se občas spálit. A tím si to člověk nejspíš víc pamatuje.

Jak tehdy vypadal tvůj ideál krásy?

Číslo jedna byla mezera mezi nohama. Líbila se mi vystouplá páteř, kterou mají anorektičky, hubené ruce a žádný zadek.

A když to porovnáš s dneškem, máš vůbec nyní nějaký ideál krásy?

Líbí se mi vysportované postavy, ale chápu, že jsme každý jiný. Mým cílem už není někomu se přibližovat, ale být lepší verzí sama sebe.

Někdo říká, že si v sobě člověk tuto duševní nemoc nese i po jejím překonání. Jak to vnímáš ty?

Trochu citlivějšího vztahu k jídlu se asi nezbavím, ale nemyslím si, že by mě to ovlivňovalo každý den. I proto jsem odešla z potravinářského oboru, nechtěla jsem se jídlem zabývat do konce života. Na druhou stranu jsem se bála i skoro rok zpátky, že mě to bude svazovat mnohem víc. Nepočítam už kalorie nebo makroživiny, což byla tehdy úplně utopistická představa. Pomohlo mi najít si jiné koníčky a oprostit se myšlenkami od vlastního vzhledu a těla. Díky VŠCHT i trojboji jsem se začala soustředit na studium a zlepšení výkonů na trénincích, protože jsem hodně závodila.

Na čem nyní spolupracuješ s Nevypusť duši?

Nemáme přímo společný projekt, ale ráda podporuji aktivity, které mi dávají smysl a ztotožňuji se s nimi. Pro mě osobně je to velmi důležitá neziskovka. Hrozně si cením, že mě na podzim pozvali jako řečníka jejich akce o duševním zdraví.

Navštívila jsi nebo navštěvuješ terapeuta? Pomáhá ti sezení s ním?

S přestávkami ano. Akorát mi trvalo, než jsem si našla toho pravého. Terapie mi dala prostor pospojovat si situace nebo chování, o kterých jsem si myslela, že nemají žádný společný prvek. Díky tomu si uvědomuji spoustu věcí a lépe dokážu odhadnout, jestli si něco nenalhávám.

Jsou pro tebe terapií i sociální sítě?

Asi ano. Seznámila jsem se díky tomu se spousty lidí, kteří mají podobné nebo stejné problémy jako já. Našla jsem podporu a vlastně i prostor pro vyjádření svých názorů a pocitů. A to mi velice pomáhá. Na druhou stranu to, že člověk ze sebe udělá veřejnou osobu a každý jeho krok vidí několik desítek tisíc lidí, může úzkosti občas přilít olej do ohně.

Vyměnila jsi fotky z fitka za popularizaci vědy. Jak dlouho ti trvá příprava jednoho postu?

To záleží. Může to být i několik dní, když jde o komplexnější téma. Snažím se o daném tématu načíst maximum, abych případně mohla odpovědět na otázky. Vzhledem k tomu, že Instagram má omezené znaky, musím si vždy vybrat to nejpodstatnější. A poté samozřejmě tak, aby to z těch pár vět bylo pochopitelné. Což je někdy dost oříšek.

Klimatická krize byla ještě před tou koronavirovou jedním z nejskloňovanějších pojmů. Jakou největší hloupost si o tom myslíme?

Největší hloupost je domnívat se, že se nic neděje, protože voda je, horko tady taky není a já jako jedinec to nemusím řešit. Evropa je skvěle situovaná, ale kdybychom žili skoro kdekoli jinde na zeměkouli, pociťovali bychom klimatickou krizi mnohem intenzivněji.

Jak tvé současné studium ekologie změnilo tvůj pohled na klimatickou krizi?

Najednou vidím, že problémy jsou všude. Není to jen nedostatek vody, oteplování a skleníkové plyny. Každý semestr se dozvídám o desítkách nových problémů, jako je například acidifikace, eutrofizace, co všechno způsobuje skládkování, jak hrozně se chováme k neobnovitelným zdrojům... Navíc řešení nejsou tak jednoduchá, jak jsem si myslela. Zdroj, kde zjistit informace o těchto problémech, zcela přesně poradit neumím. My je vždy dostaneme na přednáškách a pak už jen sháním konkrétní studie na sciencedirect :)

U jednoho tvého postu jsi psala, že ti každá přednáška pomalu ale jistě zvyšuje „ekologickou úzkost,” a že bys ráda třeba jednu trojhodinovku slyšela něco dobrého, bez ALE.” Co ti pomáhá se s těmito informacemi vyrovnávat?

Pomáhá mi, že já jako jednotlivec něco dělám. Nekupuji si tolik věcí a snažím se o minimalismus. Pokud to jde, preferuji ekologičtější verzi výrobku a ráda si připlatím. Věci nechávám opravit a nevyhazuji je kvůli maličkosti, nepořizuji hned nové. I vytváření popularizačně-vědních příspěvků na můj instagramový profil mi do jisté míry pomáhá. Snažím se lidem zjednodušovat cestu k ekologii, aby nemuseli číst pro ně nesrozumitelně psané vědecké články. Těší mě, když mi poté někdo napíše, že díky mně něco začal aplikovat.

10 bezbolestných eko tipů PODLE BLANKY:

Při dalším nákupu oblečení přemýšlejte nad tím, jestli je vážně potřebujete.
Prošli jste někdy starý šatník maminek, babiček nebo dalších členů rodiny? Protože já mám absolutně nejlepší košile právě od svého dědy, který už je sám nenosí!
Vodu z vaření používejte na zalévání kytek.
Snažte si věci půjčovat, i když se třeba jedná jen o jednorázovou záležitost.
Zjistěte si, zda se ve vašem okolí nenachází popelnice na bioodpad, oleje, plechovky... A začněte třídit i takto!
Stejně tak si zjistěte, jak vyhazuje elektronika, kterou už nepotřebujete, případně jestli se někam nedá donést, kde jí dají druhý život. Hlavně ji nevhazujte do směsného odpadu!
Aby se zabránilo plísním v obchodech, často se zelenina a ovoce vyhazuje, i když je jen naťuklá, rozhodně ne shnilá. Příště až uvidíte prodavače s košíkem plným ovoce a zeleniny na vyhození, zeptejte se, jestli si z toho nemůžete něco vzít. Já takto beru zralejší banány!
Pokud jste milovníkem kávy v podobě malého espressa jako já, většinou je zbytečné nechávat si ho dát do jednorázového kelímku, když ho do sebe kopnete během pár vteřin. Tak na to příště u takeaway zkuste myslet.
Kovové brčko je sice hezký trend, ale o level ekologičtější je prostě brčko vůbec nepoužívat.
Zkuste místo nákupů levných doplňků investovat do zlatých šperků. Dá se s nimi spát, koupat, vypadají pořád stejně.. A nevytváříte tolik odpadu.

Pojďme to trochu odlehčit. Co tě naposledy nahlas rozesmálo?

Když jsem našim poslala jeden cimrmanovských vtípek a oba dva mi odpověděli jinou cimrmanovskou hláškou.

Čím jsi v životě promarnila nejvíc času?

Asi přemýšlením nad tím, jestli jsem dostatečně dobrá.

Jakou pohádku máš nejradši?

Císařův pekař a pekařův císař. Mám strašně ráda Wericha.

Jakou nejzajímavější myšlenku jsi v poslední době četla?

,,You can sound confident and have anxiety. You can look healthy but feel like shit. You can look happy but be miserable inside. You can be good looking and still feel ugly. So be kind, because every person is fighting a battle you know nothing about.”

Magazine