Lokální móda je drahá. A je to dobře.

Největší problém, s jakým se setkávám, když jde o podporu lokálních značek je, že jejich výrobky jsou drahé. A je to dobře. Má to svůj důvod.  Ať už jde o módu, výrobce doplňků z kůže, farmáře, provozovatele bister nebo minipivovarů, pořád se setkávám s tím, jak těžké to mají, když se na trhu snaží obhájit vyšší cenu před nabídkou konkurenčních globálních brandů. Pojďme si trochu osvětlit problém hodnota vs. cena. Právě hodnota jsou tou klíčovou ingrediencí, která apeluje na podobně smýšlející zákazníky menších značek.

text: Barbora Perglová // ilustrace: Anna Vančurová

Proč to stojí tolik?

Většina z nás se na produkt podívá a soudí jeho cenu podle toho, co je zřejmé. Z čeho je vyroben, jak je velký a pravděpodobně nás i napadne, že ho někdo udělal. Jenže jeho cena je mnohem komplikovanější.

Lidský faktor

Proces výroby, který je v globálních firmách rozdělený mezi desítky lidí a stovky tisíc prodaných produktů, stojí u lokálních značek na malém týmu, někdy dokonce na jednom člověku. Nenahraditelná duše, která i několik měsíců stráví nad návrhem a prototypováním, až vznikne první hotový produkt. Ten si vyrobí vlastníma rukama, pak ho nafotí, vymyslí k němu text, promuje ho, balí a nosí na poštu. Malé značky si mohou dovolit takhle vyrobit jen několik produktů po desítkách, možná stovkách kusů. Časem zlepší efektivitu procesu a množství práce se zmenší třeba na polovinu, ale počtem kusů se nikdy nemohou přiblížit k velkovýrobě a výsledná cena produktu se rozpustí nejen v materiálu a práci na jednom konkrétním kusu, ale i v procesu, který konečnému výrobku předcházel. Sice není vidět, ale je tam. Jeho design nevznikl z prvního pokusu, jeho fotky, na nichž se vám zalíbil, se neobjevily zčistajasna a na tu poštu taky nedošel úplně sám. 

Materiály

Zhotovení výrobku vyžaduje suroviny nebo ingredience a malí výrobci nejsou většinou v pozici, aby je nakupovali ve velkém množství a to se promítá do nákladů. Ekologicky zodpovědné značky obvykle sází na obnovitelné suroviny, ale to taky znamená, že nejsou nevyčerpatelné. Zvlášť pokud jde třeba o biokvalitu. Ta nevzniká v laboratoři ale ze zdrojů, které jsou zrovna dostupné. Proto je jich méně. A čeho je méně, to je dražší. 

Přidaná hodnota

Kromě toho, že je produkt vyrobený ručně nebo z excelentních materiálů může přidanou hodnotu znamenat i design produktu, vizuál značky, výjimečné balení nebo zásada značky z každého produktu věnovat část výtěžku na dobročinnou věc. Onu přidanou hodnotu nemůže tvůrce dotovat z vlastní kapsy. Jinak to není obchod, ale charita. A přestože majitelé lokálních projektů tvoří svoji značku proto, že je to baví, a dělají to srdcem, ještě to neznamená, že si mohou dovolit to dělat zadarmo. Čímž se dostávám k poslednímu bodu.

Udržitelnost

Tenhle výraz se zvlášť v posledních letech skloňuje ve všech pádech. Nejčastěji se mluví o té ekologické, ale když už o ní mluvíme tak rádi, pojďme si připomenout, že existuje i ekonomická. Každá značka, ať už malá nebo velká svoji cenu ideálně tvoří tak, aby nejen pokryla náklady, ale vytvářela si i rezervu na další vývoj. U některých výrobků to může být i třetina ceny a jen díky tomu má značka prostředky na vývoj nových produktů, zavedení lepších procesů, nákup kvalitnějších materiálů nebo většího množství surovin, které cenu výrobku mohou snížit. 

Kolik jste ochotní za ručně vyrobený produkt zaplatit?

Nebudu vám lhát, ve světě, kde se stále víc a víc tlačí na cenu mám občas sama pochybnosti o tom, za kolik je to či ono prodejné. Neustále měním role podnikatelky, zákazníka i samotného výrobce a dívám se tak na cenu ze všech úhlů. Už vím, že cena práce je u nás v Česku žalostně podhodnocená. Vím, že velkou roli v tom hraje psychologie a stále hluboko zakořeněné předsudky vůči podnikání. To se ale neustále zlepšuje díky osvětě a následné dávce uvědomělosti. 

Kolik jsem já ochotná za produkt zaplatit nezáleží jen na faktorech, které jsem uvedla výše, ale jako spotřebitel si ráda za věc připlatím, když mi bude dobře sloužit dlouhou dobu. Spočítám si jeho cenu rozloženou v čase a třeba v případě vlněné deky za 3000,- si můžu být jistá, že při dobré péči mi vydrží i 50 let. V zimních měsících ji budu používat často, v létě třeba na piknik. Řekněme, že ji ročně využiju třeba stokrát. Spočítat cenu za jedno přikrytí mi u produktu jako je deka přijde trochu humorné, ale chcete-li, je to 60 haléřů. Lépe představitelná je cena za rok, která vyjde na 60 korun. Tolik přibližně stojí jedno cappuccino. Kolik si jich týdně dáte?

Kupovat si jednu věc neustále dokola není v pořádku, pokud nejde o vyloženě spotřební produkt, jako je jídlo nebo kosmetika. To totiž vede k nadprodukci, nadprodukce vede k většímu množství odpadu, větší množství odpadu k zamořování životního prostředí, zamořování životního prostředí ke zhoršenému zdraví, zhoršené zdraví ke špatnému psychickému stavu. Ani v bezhlavém nakupování dlouhodobě štěstí nenajdeme. 

Existuje spousta produktů, které jsou alternativou i obráceně. Jsou levné a dokáží udělat v podstatě stejnou službu. Konvice na čaj má funkci udržet tekutinu pohromadě a pomocí hubičky ji dávkovat do menších nádob. Shodneme se, že to samé dovede konvice za 120,- i ta za 2500,-. Nechci nikomu nutit myšlenku, že byste si měli koupit tu drahou, protože bude určitě lepší. Ostatně to tak ani nemusí být. Ale za čím si stojím, je to, že bychom nad nákupem měli trochu víc přemýšlet a dívat se i na jiné hodnoty než je cena. Pro někoho hraje roli estetika, příběh toho odkud pochází nebo jméno designéra. A třeba já se dívám ještě na to, zda byla vyrobena v souladu s lidskými právy, zda je její design dostatečně funkční, jak dlouho by mohla sloužit a jak se bude dát likvidovat až se na ní zub času nenávratně podepíše. 

U každého produktu vystupuje jedna z hodnot výše než ostatní, ale vždycky jsou v souladu. Stejně uvažuju nad všemi věcmi každodenní potřeby. Nad koupí nových bot, koštěte nebo kartáčku na zuby. Stále hledám lepší a lepší alternativy, jejichž hodnoty jsou v symbióze.