Je lokální móda opravdu lepší?
Udržitelná móda je pravým opakem super rychlé módy. Při množství pojmů, které v souvislosti s pomalou módou chceme znát a ovládat, není na škodu se i zde trochu víc zamyslet. Jak je to s lokální módou? Můžeme věřit tomu, co se píše na štítcích našeho oblečení? Je nálepka „lokální“ zárukou etického přístupu značky? A jak se v tom všem vyznat?
text: Petra Boháčová // editace a korektura: Lili Nguyen // foto: Alexandra Hrašková // modelka: Judita Horová // styling & produkce: Veronika Ohrádková // prostor: Atelier Plojhar // článek vznikl ve spolupráci s generálním partnerem Slow Femme knižního magazínu firmou Summer & Myles
Návrat k začátkům nakupování
Google mi při psaní tohoto článku doplnil vyhledávaný výraz „is local fashion“ dovětkem „better than Shein?“. Neskrývala jsem své překvapení. Kdo porovnává lokální módu s ultra fast fashion řetězcem, když jsou tak odlišné? O tom, proč tomu tak je, se dočtete mimo jiné i v našem článku o ultra fast fashion.
Nad nakupováním lokálních produktů by se nikdo ještě pár desítek let nazpátek ani nepozastavil. Koupili jste si to, co prodávali vaši sousedé na trhu nebo později, co bylo k dostání v místních obchodech. S nástupem globalizace se ovšem všechno změnilo. Trh byl najednou velmi rychle přesycen. Na pultech se začalo objevovat stále více zahraničního tovaru, včetně oblečení z Číny. Postupem času na trh vstupovaly nové a nové řetězce s oblečením. Před rokem 2017 byl například pojem Arket zcela nicneříkající, dnes se přitom jedná o světově známou značku. A i když nepochází oblečení těchto nových značek výhradně z Číny, dodnes se od módy z tržišť svou kvalitou moc neliší. Tak proč v nich nakupovat?
Mysleme globálně, nakupujme lokálně
I když pomalá móda nijak nezapadá do principů globálního ekonomického modelu hnaného neustálým vyráběním a nakupováním, pro naše životní prostředí je opravdu nezbytná. V současnosti už máme mnohem více možností, jak nakupovat kvalitněji, a máme mnohem více informací, díky kterým víme, jaká cesta je pro nás i naši planetu tou nejlepší. Jednou z cest je nakupování lokálně.
Lokální přístup k módě je jedním ze tří hlavních pilířů pomalé módy. Další dva jsou transparentní výrobní systém a udržitelné výrobky. A o čem je v případě lokální módy řeč? Jedná se o takovou módu, která je vyrobená z lokálních materiálů – od textilních vláken přes samotnou látku až po finální výrobek se všemi jeho doplňkami. Lokální móda neopouští místo své výroby a nedochází ani k jejímu transportu na jiné místo. Dokáže tak téměř úplně eliminovat tvorbu emisí oxidu uhličitého. V jejím případě se také často jedná o módu šitou na míru nebo na objednávku. Nedochází tak ke zbytečné nadprodukci, která je jenom předstupněm zbytečného hromadění textilního odpadu končícího na skládkách nebo ve spalovnách.
Nákupem lokální módy se navíc zasluhujeme o finanční podporu místních podnikatelů, a tedy i lokální ekonomiky. Právě ona blízkost s lokálními prodejci nám dává možnost lépe poznat výrobní procesy a dozvědět se vše o materiálech a postupech, které jsou pro výrobu lokálního módního kousku stěžejní.
Summer & Myles
Je česká značka vyrábějící udržitelné oblečení bez kompromisů, s inspirací vystoupit z davu a postavit se za to, co považují za správné. Zásady značky stojí na etických a udržitelných materiálech s certifikací, společenské odpovědnosti a lokální výrobě. Mají vlastní šicí dílnu v Orlové a využívají ekologický tisk oblečení v Bernarticích nad Odrou. Za každý prodaný kus oblečení zaručují vysazení 10 stromů a jsou zapojeni do vícero projektů na zlepšení životního prostředí v Česku, ale i v Africe a na Kostarice.
Je lokální móda opravdu lokální?
S výrobci lokální módy můžeme mít přátelský vztah – můžeme si s nimi popovídat a ptát se na všechny fáze výroby produktu. Ale co když se s autorem lokální značky nepotkáme nebo není až tak komunikativní a na internetu se toho jednoduše moc nedozvíme? Lokální nemusí pokaždé automaticky znamenat i environmentálně ohleduplná móda. Pokud si výrobce dováží speciální látky, které pochází z druhé strany zeměkoule, mluvit o lokální výrobě je poněkud diskutabilní. Jak se postavit k takovému úhlu pohledu? A kolik lokálních módních značek by tímto ztratilo na svém šarmu? Ideální je proto pokaždé zhodnotit situaci a zvážit všechna pro i proti. A především vědět co nakupujeme.
Co je na štítku, to je posvátné (?)
Můžeme věřit tomu, co je napsané na štítku o původu oblečení? Od 19. století, kdy v Británii musely všechny zahraniční společnosti z důvodu kopírování britských produktů podle nového zákona uvádět na štítku původ produktů, se toho hodně změnilo. Dnes téměř nenajdeme jediný produkt, který by byl v rámci celého procesu vyráběn na jednom místě. Většina značek proto na štítek uvádí tu krajinu, která vyzní nejlépe, často i proto, že není možné určit jenom jednu zemi. V současnosti proto význam Made in na štítku bohužel ztrácí na významu. Věřit můžeme především našemu vlastnímu úsudku a informacím, které jsme schopni si dohledat. Pište, volejte, ptejte se, zajímejte se odkud je vaše oblečení.
Lokální móda a etika
Lokální charakter značky nám automaticky nezaručuje, že je její chování k zaměstnancům etické nebo že jsou jejich pracovní podmínky vyhovující. Bohužel ještě pořád známe množství příkladů, kdy jsou lidé nuceni pracovat v opravdu nevyhovujících podmínkách. Ani značky vyrábějící oblečení v rozvinutých zemích často nezabezpečí férové pracovní podmínky. Podle zprávy Ministerstva práce Spojených států z roku 2016 bylo v jižní Kalifornii až v 85 % případů zjištěno, že lidé pracovali v místních továrnách za 4 dolary na hodinu, tedy přibližně za 86 korun. Vykořisťující podmínky jako nucené přesčasy, diskriminace, dětská práce nebo sexuální obtěžování jsou i dnes pořád aktuálními problémy.
Náklady na péči o oblečení nesmíme podceňovat
Energie soustředěná do péče o oblečení po jeho nákupu není kdovíjak závratná. Ovšem čím kvalitnější materiály, tím méně vaší péče a spotřebované energie potřebují. Časté praní výrazně zatěžuje životní prostředí, ať už z hlediska spotřebovaného množství vody, nebo elektřiny a následného vzniku skleníkových plynů. Stejně opatrně zacházejte se sušením v sušičce nebo s žehlením. Všechny potřebné rady pro šetrnou péči o oblečení najdete v našem článku EKO praní.
Je tedy lokální móda lepší?
Lokální móda je důležitá. Jakékoliv snahy malých podnikatelů, značek nebo návrhářů směřovat své tendence k lokální výrobě, nižší závislosti na materiálech ze zahraničí, prodávání na trzích nebo u menších lokálních prodejců je rozhodně potřeba ocenit. Chce to snahu, více času, někdy i více financí a především více trpělivosti a zájmu hledat nové udržitelné cesty. Je ovšem i na nás, spotřebitelích, abychom dokázali zhodnotit situaci, zajímali se o lokální módu a její původ od suroviny, přes materiál, výrobní proces, až po samotný produkt. Nakupujme proto uvědoměle a těšme se z každého krůčku k zelenější budoucnosti.
Summer & Myles
Summer & Myles je česká značka udržitelného oblečení. Klade důraz na ekologické materiály i etický přístup, nově začala i s lokální výrobou ve vlastní šicí dílně. Která oblast udržitelného podnikání v České republice je pro vás největší výzvou?
Podle mě je to rozhodně integrita. Udržitelnost je naše základní vlastnost a zároveň myšlenka, kterou chceme předávat lidem a občas je trochu těžké plavat proti proudu a nedělat nikde žádné kompromisy. Ono i ty detaily, které často nejsou tolik viditelné, nebo tvoří na produktu jenom velmi malou část, by neměly být opomíjené. A problém prostě stále ještě je, že ta nabídka materiálů pro malé značky není tak veliká.
Pokud pracujete s malými rozpočty, vaše možnosti jsou prostě omezené a musíte věnovat podstatně větší úsilí tomu, abyste svoje vize dotáhli a vaše integrita neutrpěla.
Šicí dílnu máte v Orlové, ekologický tisk na potisky oblečení v Bernarticích nad Odrou. Co z výrobního procesu naopak v České republice realizovat nejde a proč tomu tak je?
Upřímně mám za to, že v Česku kapacita pro plnohodnotnou textilní výrobu je. Pokud bychom dokázali vytvořit dostatečnou poptávku po adaptaci českých firem na udržitelnou výrobu tak, aby to pro ně dávalo smysl, určitě je u nás potenciál pro udržitelný textilní průmysl. Nemusíme od nich chtít hned GOTS certifikaci, ale věci jako snižování emisí, minimalizace dopadu na životní prostředí, férové mzdy, to by prostě měl být základ. Bohužel si myslím, že ta doba je ještě daleko. Výjimkou je AMANN, který už spustil výrobu recyklovaných nití a momentálně řeší i biobavlnu, ale opět, ani u nich jsou ne všechny produkty vyrobeny v ČR. O dalších nevím, jelikož si dveře do tuzemské výroby teprve otevíráme.
Kvalitní a udržitelné materiály jsou pro značku jako je ta vaše základ. Odkud je získáváte?
Naše materiály pocházejí od různých evropských výrobců a prodejců, nejvíce z Německa, Rakouska a Dánska. Co se týče samotné výroby materiálů, ta většinou probíhá na jihu Evropy – od Turecka přes Itálii, Španělsko až po Portugalsko. Jsou to místa, kde ta textilní výroba má poměrně silné kořeny a spoustu firem už má vlastní GOTS certifikaci.
Nejvíce jsou progresivní v Německu a Rakousku. Ta nabídka je oproti nám podstatně větší a těch výrobních firem, které dbají na udržitelnost, docela přibývá. Myslím, že nejlepším příkladem je LENZING z Rakouska – nabízí Tencel, Ecovero atp.
Narazili jste při šití z udržitelných látek na nějaká úskalí?
Co do zpracování materiálů, jsou to materiály jako každé jiné. Úskalí vidím v tom dotáhnout ty produkty do konce. Ve snaze o aplikaci CRADLE to CRADLE bychom měli výrobky kompletovat tak, aby se na konci životního cyklu dali znovu zpracovat. Do bavlněného trička nedat nit z recyklovaného polyesteru, ale opět z bavlny. Tak ať ho můžeme bez problému zpracovat znovu a nebo kompostovat. To samé platí pro všechny materiály. Pro malé značky je to ale zatím spíš takový sen, ale rozhodně se to každým rokem posouvá.
Je podle vás možné vést výhradně lokální značku od A až po Z? Nebo vidíte cestu spíše v kombinaci lokální výroby a zodpovědně získaných udržitelných materiálech a celkovém přístupu?
Lokální značku ano. Udržitelnou lokální značku? To už je trochu jiná.
Pokud rozjedete značku s 50 mil. rozpočtem, zajistíte si import surového materiálu a nasmlouváte si jeho zpracování, budete řekněme na dobré cestě. Pořád vám do toho ale budou vstupovat externí firmy, kde si materiál necháváte zpracovat na látku, a každý takový dodavatel by nějaké udržitelné aspekty měl splňovat také. Bude? Dnes v Česku asi zatím ne.
Myslím si, že naším cílem by měla být udržitelnost. Kompletní lokální výroba je podle mě vlastnost produktu, kterou rozhodně nedocení každý, a lokální nerovná se udržitelný. K čemu je lokální výroba, když stále pokračujeme v devastaci prostředí. Je možná fajn se cítit pyšně, že nakupuju jen lokální produkty, ale společnost by měla začít myslet více s nadhledem. Původ surovin a jejich zpracování s maximálním ohledem na udržitelnost by měly být hodnoty, které stojí mnohem výše než lokálnost. Aspoň to tak vidím já.
