Jaký je život s dětmi? Jde to udržitelně a zároveň tak, aby z toho člověk neměl hlavu jako pátrací balón? Svoje zkušenosti nám svěřuje Vinárova žena.

text: Vinárova žena // editace a korektura: Lili Nguyen // foto: archiv Rii Zeliskové

REDAKCE SLOW FEMME

Jde žít udržitelně s dětmi?

Určitě to není žádný strašák a my v rámci našich možností udržitelně žijeme. Pěstujeme si velkou část ovoce a zeleniny na zahrádce. Následně si plody zavařujeme nebo mrazíme. Na nákup chodíme jednou za tři týdny. Potraviny si vždy dopředu promyšleně zapisujeme na seznam.

Díky kváskování nepotřebujeme každý den chodit pro pečivo.

Udržitelně se snažím i prát prádlo – pračku pouštím třikrát týdně, když se nahromadí bílé, tmavé a barevné. Sušičku používám jen v zimních měsících. Do školy jezdí dcera na koloběžce nebo pěšky – autem ji nevozíme. Takhle bych mohla pokračovat dál v různých směrech :)

Je nutné mít nějaký systém už dopředu vypracovaný?

My hlavně žijeme tak, jak nás naučili naši rodiče. Od malička jsme vyrůstali na zahrádce a na vinohradech, rodiče nás učili pěstovat plody a následně je zavařovat nebo mrazit, abychom byli soběstační, a nemuseli si všechno kupovat. To, jak mě rodiče naučili šetřit vodou nebo energiemi, tak učím teď já své děti.

**Jaké byly vaše začátky? Stíhali jste přitom údržbu domácnosti, vařit si?**
Neřekla bych, že jsme měli nějaké začátky. Takhle s manželem fungujeme od té doby, co jsme spolu. Ještě, když jsme neměli děti, tak jsme si každý den třeba po práci uvařili jídlo a druhý den jsme si ho v krabičce vzali do práce. Na kupované obědy jsme chodili pouze výjimečně. Takhle jsme zkrátka pokračovali a s dětmi na tom stále víc pracovali. Výhoda je určitě i to, že já prostě zbožňuju vaření a pečení dobrot.
Můj manžel je v udržitelnosti větší pedant a vždy, když řeknu, že bychom si mohli koupit to nebo tamto, tak se mě zeptá: „A vážně to potřebujeme?” a já se častokrát zamyslím a přitakám, že vlastně ne.

A jaká byla například vaše volba plenek?

My jsme to u prvního dítěte tolik neřešili. U dalšího jsme si začali uvědomovat, že dost zahlcujeme planetu plenkami a hledala jsem ekologičtější varianty. U třetí dcery jsem několik měsíců používala látkové plenky. No, ne vždy to pro mě bylo úplně praktické – když jsme šli třeba na výlet nebo v noci. Proto jsem tuto metodu kombinovala s jednorázovými plenkami a takhle jsem pokračovala i u čtvrté dcery. Teď už je jen na jednorázových plenkách, protože látkové ji překážely v pohybu. Vybírám hlavně neparfémované a nebělené. Občas se stane, že nic jiného není a sáhnu po Pamperskách a v tu chvíli má dcera hned kožní problémy.

**Změnilo se nějak vaše stravování?**
Stravování máme co nejpestřejší. Nevyhýbáme se ničemu. Chceme, aby děti zkoušely chutě světa, ale ne vždy s tím souhlasí, jsou to přece jen ještě drobečci a ty chuťové pohárky ještě nejsou přizpůsobené na takovou rozmanitost…takže nejvíc se dožadují sladkých jídel :))
Přesnídávky jsem se snažila dělat doma, ale naše děti tomu moc neholdovaly a radší si vždy vzaly čerstvé ovoce do ruky.

Učíte děti třídit odpadky?

Naše děti od malička vyrůstají v tom, že třídíme odpad. Někdy se tomu už směju, protože při uklízení za mnou přijdou s otázkou: „Mami, do kterého koše mám dát tohle?” a v ruce drží pokreslený papír :)) Kromě toho ale samozřejmě třídíme plasty, sklo, kovy, tetrapak, zvlášť dáváme víčka od mléka nebo použité baterky, které nosí dcera do školy do speciálního sběru, když se jako zelená škola účastní environmentálních soutěží. A pravidelně chodíme i na sběrný dvůr, když se nahromadí velké kartony nebo nepoužitelná elektronika.

Zbytky jídel dáváme chovným zvířatům a část kuchyňského odpadu do kompostu. Náš směsný odpad by byl v podstatě téměř prázdný, kdybychom neprodukovali plenky. Pro někoho je to možná nepraktické (mít tolik nádob na třídění), ale kde je vůle, tam je cesta a my máme radost hlavně z toho, že nezahlcujeme skládky odpadem, který se dá znovu využít.

A jaký máte vztah k vodě?

Děti ví, že je velmi důležité, abychom vodou šetřili. Když byly malé, tak jsme je koupali současně v jedné vaně, což vodu hodně šetřilo. Teď se například menší dcery spolu sprchují. Taky ví, které splachování maji použít podle potřeby – jestli ten malý nebo ten velký. Při čištění zubů nikdy nenecháváme téct vodu. Naše děti to reálně nikdy ani neměly kde okoukat, takže by je ani nenapadlo mít nesmyslně puštěnou vodu z kohoutku.

Zahradu zaléváme jen užitkovou vodou a na nádobí máme myčku s ekologickým režimem, která spotřebuje daleko méně vody, než kdybych to umývala ručně pod tekoucí vodou. Pračka už je taky ekologičtější a než se spustí, tak si sama zváží obsah a podle toho dávkuje vodu.

**Co vaše děti a oblékání?**
U první dcery jsem ještě neměla takové zkušenosti, takže jsem hodně propadla růžové barvě a šatičkám. Postupně jsem zjišťovala, že je to úplně nepraktické a syn po ní například nemohl vůbec nic podědit. I tak jsme všechno oblečení po ní odkládali a postupně vytahovali pro další dcery nebo neteře v rodině. **Dnes už sháním oblečení co nejvíc neutrální, aby to mohli nosit jak děvčata, tak i kluk.** Unisex zimní bunda v černé barvě u nás jede už třetí rok. První dva ji nosila dcera, teď už ji nosí syn. Zakládám si ale na kvalitě a nekupuju v laciných obchodech právě pro tu životnost, aby to mohlo nosit co nejvíc dětí. A taky spoustu oblečení dědíme a dostáváme, což nám hodně pomáhá šetřit rodinný rozpočet.

Jaké měly vaše děti hračky?

Děti nás odmalička učí, že nejlepší hračky jsou ty, které vlastně hračky nejsou. Jako třeba hrnce, kolíčky na prádlo, vařečky, ubrousky a různé taštičky. Na jejich narozeniny jsme vždy vymysleli jeden větší dárek, na který jsme se vždy složili i s prarodiči a často to bylo něco na sport nebo do pokoje. Na Vánoce dostaly vždy maximálně jednu hračku.

Nejpoužívanější hračky jsou u nás doma různé stavebnice a lega a zvířata z tvrzeného materiálu, například od značky Schleich – dinosauři, domácí nebo exotická zvířata. Sbírku už máme velkou a vždy si s nimi hrají všechny děti. Vytváří si příběhy a jejich fantazie jen roste. Jen jednou nás syn ukecal na autíčko na baterky, a to jsem říkala, že nikdy vic. Po chvíli se rozbilo a to množství baterek mě fakt nebavilo pořád kupovat.

Co jste dětem řekli, když se setkaly s jiným přístupem na fungování světa? :) Např. pohozená pet lahev, puštěná voda bez dalšího užitku,... ? :)

Naše děti jsou na tyhle věci velmi citlivé a vnímají to jako velký přestupek. Když na zemi vidí pohozený obal, tak hrozně křičí, kdo takhle může ubližovat přírodě. Vždycky mě to zahřeje u srdce a jsem na ně velmi pyšná.

Co všema deseti doporučujete i ostatním?

Jsem si naprosto vědomá toho, že ne každý má možnosti pěstovat si plody na zahrádce. Doporučuju se proto zkusit poohlédnout, jestli není v blízkosti nějaká komunita domácích zahrádkářů, kteří v létě rozdávají své přebytky. Ať už jsou to vajíčka, bylinky nebo přímo úroda ovoce a zeleniny. I my máme někdy takovou úrodu ovoce a nevíme co s ní, že to potom dáváme kamarádům. Občas se stane, že zdravé ovoce shnije a musíme ho vyhodit, a to je obrovská škoda. Zároveň doporučuji každému, kdo ještě nezačal – třiďte odpad.