Jak snížit svou uhlíkovou stopu při nákupu nového oblečení
Šaty dělají člověka. A módní průmysl tvoří 10 procent celosvětových emisí oxidu uhličitého. To je více než v letecké přepravě. Jen v Británii se za jednu hodinu prodá oblečení, které je zodpovědné za více emisí, než kdybyste autem objeli 360krát svět. Náš šatník má nezanedbatelný podíl na naší uhlíkové stopě. Snížit ji znamená pro velkou část z nás změnit své nakupovací návyky. Jaké prospějí planetě i našim šatníkům?
autorka: Hana Šiková // editorka & korektorka: Lili Nguyen // fotografka: Jana Benešová // modelky: Yvonne a Aneta Váchové // styling: Veronika Ohrádková // děkujeme Café Rudolfinum za poskytnutí prostoru k focení
Základ udržitelného chování v západním světě je snížit svou spotřebu. Nakupujeme proto, že to potřebujeme nebo chceme jen doplnit endorfiny? Když mě občas přepadne chuť na nákupy, jdu do své vlastní skříně a „nakupuji“ tam – občas najdu nějaký poklad, jež čeká na využití svého plného potenciálu, někdy vyzkouším novou kombinaci a jako kouzlem mám nový outfit.
Žádné oblečení však nevydrží navěky a i v životě absolutního minimalisty nadejde okamžik, kdy je třeba vnést do šatníku nové. Jak to udělat co nejšetrněji? Volme primárně oblečení, které už na planetě je a čeká na druhou šanci – vzhůru do second-handu nebo swapování! Poslední dobou se tento trend dostává i online: nakoupit můžete na e-shopu, specializovaných instagramových účtech (například Úlovkárna) nebo třeba na Vinted. Oblečení z druhé ruky nepřispívá k produkci emisí, je tedy nejjistější volbou.
Někdy však potřebujeme nebo chceme sáhnout spíše po novém oblečení. V tom případě se vyplatí mít na paměti několik zásad, díky kterým můžeme přispět k tomu, aby jeho výroba nedrancovala planetu a lidské životy.
Věnujme pozornost materiálu
Vzhledem k tomu, že za 70 % uhlíkové stopy oblečení stojí produkční proces samotné výroby, vyplatí se zaměřit svou pozornost tam. Vybírejme výrobce používající udržitelné a recyklované materiály. Tato slova jsou však jednoduše marketingově zneužitelná, dejte tedy pozor na falešné „zelené“ řady klasických značek, takzvaný „greenwashing“. Jen proto, že je nějaký materiál přírodní, neznamená, že je udržitelný – uhlíková stopa bavlny i bambusu jsou často skryté za líbivými hesly. Nezávislé hodnocení značek z hlediska udržitelnosti a dalších měřítek odpovědnosti najdete na stránkách Goodonyou. Přehled certifikací jsme pro vás připravily i v našem článku.
Přemýšlejme nad uhlíkovou stopou transportu
Z hlediska délky cesty, kterou k nám oblečení urazí (kromě podpory místní ekonomiky a férovosti výrobních podmínek), je dobré preferovat lokální značky. Na českém a slovenském trhu působí mnoho nezávislých tvůrců, jejichž oblečení se pyšní vysokou kvalitou. Uhlíkovou stopu produktů zvyšuje i trend jednoduchého vracení. Nejenže cestují sem a tam, některým firmám se ani nevyplatí se o vrácené zboží dále zajímat a pošlou ho rovnou na skládku.
Nakupujme méně, ale kvalitněji
Přemýšlejme, co opravdu potřebujeme, a hledejme nejvyšší nám dostupnou kvalitu. Je lepší vynaložit stejný rozpočet na několik kvalitních kousků než hromadu levných. Vydrží nám delší dobu a svými penězi přispějeme raději pomalé než rychlé módě.
Jedno tričko planetu nezachrání. Ale zdá se, že společná spotřebitelská síla západních zemí pomalu nastoluje jiný trend nebo alespoň diskusi o něm. Potřebujeme komplexnější řešení, ale podívat se do vlastního šatníku je docela dobrý začátek.
VRATKY PATŘÍ NA SKLÁDKU
I když je online nakupování oblečení opravdu jednoduché, dost často bývá neúspěšné. Sami se zamyslete, kolikrát jste si objednali více velikostí, barev nebo i modelů proto, že jste si tak úplně nebyli jistí výsledkem. Nepadnoucí kousky pak v dobré víře posíláme zpět firmám. Dopad těchto vracejících se nákupů je dalším z dobře střežených tajemství módního průmyslu. Stává se, že oblečení, které vrátíte, často končí na skládce. Důvodem je finanční zátěž pro firmy, které musí balíčky znovu přijmout do depa, zkontrolovat zboží tak, aby neobsahovalo vady vzniklé zkoušením (např. ušpinění, utržený knoflík atd.), ale i nošením nebo praním. V Americe takový osud postihne přes 2 500 000 tun oblečení ročně, produkujících 15 milionů tun emisí oxidu uhličitého. Je změna na obzoru?
Tu si prodejci slibují od zpoplatnění každého vráceného balíku od zákazníka zpět značce. I když se ze strany prodejců jedná o finančně motivovanou změnu, přijme spotřebitele pečlivěji přemýšlet o svých nákupech a neobjednávat oděvy, u kterých si nejsou stoprocentně jistí, že jej potřebují. Britský fast fashion řetězec Boohoo se rozhodl účtovat za každý vrácený balík zboží 1.99 liber, tedy něco přes 56 českých korun, které jsou odečteny ze sumy za vrácené zboží. Zda-li tato finanční motivace jednou zákazníky přiměje i ke konci neekologického trendu try-on haulů na sociální sítí, kdy jenom za účelem získání pozornosti si influenceři nakupují velké množství rychlé módy a ptají se sledujících na jejich názor, je otázka. Zvlášť v době, kdy si za 56 korun nekoupíte ani kafe.
