Poslední dny: otevření očí má sílu změnit svět. K lepšímu.

Zvláštní stav a zvláštní doba. Snažím se nepropadat strachu, ale míchá se ve mně víc pocitů, než jsem schopná unést. Bojujeme. Všichni. Někteří tak, že jsme se zavřeli doma a snažíme se nikoho neohrozit. Je to tichý, klidný boj plný čekání. Umyla jsem okna a vytřela celý byt. Třídím staré věci a odškrtávám si seznam úkolů, které jsem už dlouho neměla čas plnit. Větrám a vdechuju jaro. Letos je to jiné. Přes roušku je cítit jen ten strach a obavy. Ptáci zpívají jako šílení. Zvuk aut téměř utichl. I v takovém městě jako je Praha. Tady je klid. Skrz vyleštěná okna vidím jen ticho. Nikdy bych neřekla, že ticho může být cítit i na dotek. A někde jinde, ne tak daleko, je zmatek a ruch a lidi navzdory vlastnímu ohrožení zachraňujou jiné lidi. Vidí to zoufalství a ten strach a vidí je umírat a přitom všem jsou pořád neuvěřitelně stateční. Tolik pocitů. A jak je popsat? Dojímá mě to a děsí. Ten boj. Úpěnlivá snaha přírody pomoct si od nás, lidí. A na druhé straně ta neuvěřitelná lidskost a obětavost. Vidím lékaře, co bez roušek přijímají pacienty, protože jim to říká jejich přesvědčení. Vidím herce, známé návrháře i osobnosti, ale i obyčejné lidi a maminky na mateřské dovolené, co přes den šíjí roušky a nosí je potřebným. Vidím dobrovolníky, co pomáhají seniorům. Všichni máte můj respekt. A taky vidím, jak se příroda znovu nadechuje a získává převahu. Jak nás připravuje o domněle potřebné (ne)hodnoty a ukazuje nám, na čem opravdu záleží. Ona je totiž mocnější než my. Když se rozhodne, může nám zaplavit domovy, odnést střechy nad hlavou, způsobit smrt tisíců lidí, ale taky zastavit výrobu v největších továrnách v zemi, zrušit letadlové spoje a omezit dopravu, což se okamžitě projeví na celosvětovém snížení emisí. Ona taky bojuje. A brání se. Bojujeme teď všichni. Možná je právě teď čas uvědomit si, že by nebylo boje bez předchozího konfliktu. Protože tohle všechno se přece neděje jen tak. Tohle všechno nás musí něčemu naučit. A já doufám, že až to skončí, tak tady nebude vítěz a poražený, ale budeme zase v rovnováze. Člověk jako součást přírody. Nezapomeňme na to. Tohle otevření očí má sílu změnit svět. K lepšímu.

text : Beáta Kaňoková // ilustrace: Anna Vančurová // editorka: Kristýna Zaňková