Tipnete si, kolik mikrotenových sáčků každý z nás ročně spotřebuje? 300, což činí čtyři miliardy kusů za celou Českou republiku! Tento neuvěřitelný počet tvoří obrovskou ekologickou zátěž, protože pytlíky nelze recyklovat a ty tak většinou končí ve spalovnách nebo na skládkách. Pokud jste někdy řešili otázku jak nahradit plastové sáčky bezodpadovou alternativou, možná jste narazili na značku Frusack. Tyto kompostovatelné pytlíky před pár lety vymyslely kamarádky Hana Fořtová a Tereza Dvořáková; slaví s nimi úspěch nejenom v Česku (Hana se stala Top ženou Česka v kategorii StartUpů), ale i v zahraničí.

S Hanou jsem se osobně poprvé setkala několik měsíců před naším rozhovorem pro Slow Femme. V rámci workshopu nám přednášela o významu brandu a všechny posluchače strhla svou energií, úsměvem a nadšením pro věc. Možná i díky ní teď píšu tyto řádky, protože domů jsem pak odcházela s pocitem, že toho oproti ní dělám pro společnost sakra málo a že má smysl Slow Femme tvořit.

text a foto: Karo

Je pod mrakem a občas sprchne.

Jak na tebe takové počasí působí? Máš ráda déšť?

Déšť mám ráda a rozhodně patří k létu. Jen by ho mohlo být víc. Z celého roku se však nejlépe cítím na podzim.

Slovíčko „udržitelnost” se nyní objevuje v každé druhé větě.

Připomíná mi to hlášku z pořadu Prostřeno: „A tohle je taky domácí?”

Jak nenaletět těm, kteří to s udržitelností myslí jen na oko?

Když jsme s Frusackem začínali, samotné nás trápila spotřeba jednorázových plastů, která se na úrovni legislativy vůbec neřešila. Nyní jsou plasty a jejich redukce velké téma, a tak vyskákaly různé projekty jako „houby po dešti“. Lidé v tom spatřují možnost, jak vydělat peníze, což je do určité míry v pořádku, ale objevují se i tací, kteří se „zeleně” tváří jen na oko.

U firem, které to s udržitelností myslí vážně, je možné dohledat, odkud zboží pochází, existují k němu data o spotřebě CO2 i vody – odhalují transparentně celý původ. Je tedy dobré nedůvěřovat slepě marketingovým řečem, ale zajímat se o tu značku trochu víc a strávit nad nákupem i víc času.

Tip: další způsoby, jak nepodlehnout tzv. greenwashingu, najdete na Instagramu Slow Femme

Dneska se nechci bavit o Frusacku – o tom už bylo řečeno dost.

Zajímá mě tvá aktivita na novele zákona o obalech. O co se jedná?

Celý projekt se jmenuje You Speak Up. „Vykopl“ ho Klub mladých politologů při VŠE. Ti chtěli propojit politiku s mladými lidmi, kteří se o ni příliš nezajímají (často z důvodu neztotožnění se s politiky). V rámci něj jsme navrhli jednoduché opatření: povinnost supermarketů informovat o škodlivosti odpadu, kterým jednorázové plasty jsou. V pracovních skupinách, ve kterých sedí zástupci mládežnických organických jednotlivých politických stran, vznikl během měsíce návrh právní úpravy. Shodou okolností byla zrovna v připomínkovacím řízení novela zákona o obalech, tak jsme podali připomínku. Teď čekáme, až se Ministerstvo životního prostředí probere všemi připomínkami, protože jich bylo opravdu hodně.

Oliver, tvůj syn, chodí do přípravné třídy.

Máš nějaké informace, jestli se ve škole věnují environmentálním tématům

a proč je environmentální vzdělávání vůbec důležité?

Oliver dokázal už ve třech letech rozeznat jednotlivé kontejnery a hlásil mi, do kterého co patří. Zlobí se na lidi, kteří odhazují odpadky nebo mají brčka v pití.

V rámci spolupráce s organizací Glopolis jsme uspořádali několik vzdělávacích akcí na školách, kde jsme se bavili s dětmi od páté do deváté třídy o odpadovém hospodářství. Je důležité, aby byly informace v tomto směru podávány velmi opatrně. Chceme se vyhnout zastrašování. Situace s životním prostředím je sice velmi vážná, ale rétorikou, která lidi děsí, se z mého pohledu dosáhne pouze toho, že se zcela uzavřou a zvláště u mladých lidí a dětí pracujeme s křehkou psychikou. Pozitivní motivace a učení kritickému myšlení je pro nás tou správnou cestou. V souvislosti s tímto programem se nám začaly ozývat i další školy – zájem tedy určitě je.

Chtěli bychom ve vzdělávacích programech dál pokračovat, teď o prázdninách pracujeme na jejich rozšíření, abychom školy mohli oslovovat sami.

Žila jsi ve Švédsku. Co tě pobyt tam naučil a ovlivnil to, čemu se věnuješ nyní? ?

Určitě ano – vznikl tam mimo jiné nápad na Frusack. Švédské environmentální smýšlení sahá daleko do minulosti a je silně zakořeněné. Iniciativa nevychází jen od vlád a organizací, ale i od lidí samotných. Téměř nikde nejsou popelnice na smíšený odpad - i v nejmenším parčíku je celá řada košů. Samozřejmostí jsou zálohované lahve a plechovky.

Na jakém nejdivnějším místě na světě si byla?

Čerstvě mě napadá zážitek z naší cesty do Chorvatska. Rozhodli jsme se, že chceme tuto zem zažít i jinak než z pláže. Pobyt nebyl naplánovaný dopředu, jezdili jsme, kam se nám zrovna chtělo a přes Airbnb nebo Booking hledali zajímavá místa. Navštívili jsme třeba Fort Punta Christo, což byla za Rakouska-Uherska největší pevnost v Evropě. Před několika lety ji objevila parta Chorvatů a Angličanů, kteří se ji rozhodli obnovit a nyní se tam pořádají techno festivaly. Kousek odtamtud jsme našli místo - výběžek, který vypadal jako na konci světa… a tam byl maják, kde jsme jednu noc spali! To místo mělo fantastickou atmosféru.

Kdy jsi naposledy někoho poslala do háje?

Přemýšlím. S posíláním lidí do háje mám trochu problém, protože nejsem vůbec výbušná. Vše se vždy snažím řešit diplomaticky; udělat nádech a výdech, a pak buď v klidu odejít nebo vysvětlit, proč mě to, co udělal točí.

Co děláš, když je ti nejhůř?

Jdu sportovat. Dřív jsem hodně plavala, teď ráda běhám do lesa, kde je ticho a klid.

A jakou písničku si zpíváš ve sprše?

Jessie J: Domino - to mám zakořeněné ještě z medicíny. Zpívali jsme ji cestou z večírku. Zní mi v hlavě docela často už několik let.

Proč je důležité plnit si sny? Třeba ty dětské?

No, ono to bude znít jako strašný klišé, ale naším cílem v životě by mělo být hlavně to, abychom byli šťastní a svůj život tady strávili v pohodě. Plnit si sny je součástí toho, že jde člověk za něčím, co ho baví, co má rád a co ho naplňuje. To je důvod, proč jsem odešla z medicíny, byť jsem měla kousek do konce, a začala jsem podnikat v udržitelném businessu. Protože jsem věděla, že mě to bude naplňovat, poskytne mi to svobodu a nebudu svázaná v nemocnici, kde stejně nechci pracovat.

Nechte se inspirovat novým článkem tentokrát na téma „základů šatníku”. Ukážeme vám, kde koupit eticky vyrobenou bílou košili a jak ji nosit.

Magazine