Od malička mě mamka brala s sebou do kuchyně jako nutnou pomocnou ruku. Jednak bylo dost práce na našem menším hospodářství a taky vždycky říkala, že je fajn umět vařit, a tak mi od určitého věku (tuším od 13) zavedla povinné dny vaření. Není divu, že mě ve vlastním novém bytě zajímala především kuchyň.

text a fotografie: Markéta Filgasová // editace & korektura: Lili Ngyuen

Vytvořit krásnou kuchyň podle vlastních představ není problém, tím bývá ve většině běžných domácností spíš rozpočet na ni. Proto jsme se i my rozhodli jít cestou dočasného kompromisu: než si budeme moci dovolit kuchyňskou linku úplně novou, tu starou upcyklujeme.

UPCYKLACE STARÉ KUCHYŇSKÉ LINKY

Nemám ráda, když se vyhazují věci, které jsou stále funkční a neopotřebované. Naši stávající kuchyňskou linku, která nenese zatím žádné výrazné známky opotřebení, jsem se tedy rozhodla upcyklovat, dát jí ještě příležitost dosloužit v novém kabátku. Její renovace znamenala:

Natřít ji hedvábně matnými křídovými barvami.
Vyměnit úchytky.
Vyměnit pracovní desku
Dát nový dřez a dřezovou baterii.
Vyměnit polici nad linkou.
Vyměnit vzorované sklo na dvířkách skříňky za mléčné.

KŘÍDOVÉ BARVY

Zbavit se nepěkné barvy naší linky koupené s domem mě napadlo až ve chvíli, kdy jsem narazila na pojem „křídové barvy”. Svého favorita jsem našla u holandské značky Finess. Po telefonickém poradenství s SVK-barvy.cz jsem u nich nakoupila všechno potřebné.

Odstín jsem vybrala podle vzorkovníku RAL A, ačkoliv nemám úplně ráda zelenou, pro jednu její variantu slabost mám. Fotky na vašem zařízení mohou trochu klamat, pozor na to. Sešla se mi tu slušná řádka dotazů na přesný odstín, takže ten je S 5030-G50Y.

Na internetu jsem našla hromadu videí, jak se bere útokem celá linka bez jakéhokoliv šroubování. Pokud to má ale trochu vypadat, menší práci se šrouby se nevyhnete.

POSTUP NATÍRÁNÍ

1. PŘÍPRAVA PODKLADU

Na přípravě podkladu závisí celý úspěch vynaloženého úsilí. Křídové barvy mají sice i na plastový povrch dobrou přilnavost, chce to ale dodržet jisté podmínky:

**Precizní umytí a odstranění všech nečistot a mastnoty.** Já jsem jako první umyla důkladně všechna dvířka **drsnou houbičkou a jarovou vodou.** Osušila jsem vypraným hadrem a poté ještě pro jistotu odmastila **technickým lihem (na hadříku).**

Narušení povrchu. **Jemným smirkem jsem celoplošně brousila**, abych narušila a „zmatnila“ povrch. Na fotkách se mi snad podařilo zachytit detail, jak by to mělo vypadat. Kdybych měla tvarově nekomplikovaná dvířka bez oblinek, použila bych klasický smirkový papír na dřevěné destičce (**zapomeňte na kus smirku jen tak v rukách**), ale s oblinkami a rožky mi neskutečně usnadnily práci smirkové kostky.

**TIP!** Na osmirkování celé linky bych spotřebovala desítky kostek, kdybych je po každém zanesení vyhodila. Přitom stačí, když je umyjete kartáčem a necháte oschnout.

Po osmirkování je potřeba dvířka znova dobře umýt od **brusného prachu** a otřít do sucha. Příprava byla na tom všem asi největší pruda, pak už to ale šlapalo jako po másle.

2. OCHRANA NENATÍRANÝCH PLOCH

Pro pěkné okraje natíraných ploch je nejlepším pomocníkem **papírová páska** určená pro malíře pokojů. Tou si precizně oblepíte plochy, které chcete ochránit. Ideálně až po smirkování. Vypomoci si s ní můžete i při ochraně komponentů, které si nechcete ušpinit barvou.

3. TECHNIKA NATÍRÁNÍ

Natírat můžete jak štětcem, tak válečkem. Válečků, stejně jako štětců, je **celá řada**. Záleží na vzhledu, kterého chcete docílit. Já jsem potřebovala co nejméně viditelnou stopu. Prostě co nejhladší. Začala jsem malým **pěnovým válečkem, ale ten po sobě zanechával krupičkovitý povrch**. Takže jsem sáhla po **válečku s malým chloupkem**. Na oblá dvířka i hrany korpusu jsem musela použít malý váleček, abych se pěkně dostala do všech úzkých míst. Zato venkovní boky korpusů, čili větší rovné plochy, jsem natírala velkým válečkem, aby to trochu odsýpalo.

4. POČET VRSTEV

Ten záleží na podkladu. Pokud je savý a pěkně hladký, můžou stačit i vrstvy dvě. Já jsem natírala nesavou plastovou fólii a na té byla kryvost trochu horší. **Natírala jsem proto vrstvy tři.**

**TIP!** Poněvadž jsem linku natírala v kuchyni za běžného provozu čtyřčlenné rodiny, muselo to odsýpat. Rychlost práce ale záleží na rychlosti schnutí. S tou jsem si vypomohla malým **vyhřívacím ventilátorem.** Bez něj bych natírala ještě teď.

Rohy, do kterých jsem se nedostala válečkem, jsem za mokra dotřela špičatým štětcem. (Každá fotka je focena v jinou denní dobu, při jiných světelných zdrojích, proto to barevné rozladění.)
**Nelekejte se, že barva flekatí. Vlhký nátěr se může před uschnutím jevit jako světlejší, následně se odstín sjednotí.**

**Prosklenou část dvířek jsem si polepila taky páskou**, ale ukázalo se, že by bylo rozumnější před natíráním sklo raději vytáhnout a poté znovu vsadit. My máme naštěstí sklo jen v jediných dvířkách.

5. POVRCHOVÁ ÚPRAVA DO KUCHYNĚ

Možnosti povrchové úpravy křídové barvy jsou dvě. Dvě, které nenaruší hebký křídový vzhled a jsou přímo na křídové barvy určené. Tou první je vosk, který jsem použila na renovaci starožitné skříně k Elence do pokojíčku. Vosk je překrásný povrch, ale netroufla jsem si dát ho do kuchyně, kde bude muset odolávat mastnotě, špíně od barevného jídla a vlhkosti. To je velká zátěž. **Zvolila jsem proto lak**.
Laku jsem dala dvě vrstvy – zdálo se mi, že jedna nestačí a chtěla jsem mít jistotu snadné údržby.

POZOR NA VODU!

Aby si křídové barvy zachovaly svůj opravdu hedvábný vzhled i omak, je při povrchové úpravě lakem nutné použít lak speciálně na křídové barvy. Ten je však citlivý na vlhkost. Když vám po dvířkách steče voda a není okamžitě setřená, zanechá mokrá stopa bledou stopu. Nelekejte se, po uschnutí hned mizí.

Problém by mohl být z dlouhodobějšího hlediska třeba na boku skříňky přímo u dřezu. Byla jsem tedy nucena tuto část nalakovat běžným akrylátovým lakem v polomatu. Nic neflekatí, voda pěkně stéká a údržba je perfektní. Jen křídová barva získá díky běžnému laku tvrdý vzhled a vypadá jako obyčejná barva.